Začni dnes, ne až zítra, říká syn českých emigrantů, který se prosekal k úspěchu v Americe

- Reklama -

„I neúspěch je úspěch, když se z něj poučíme.“ Emil Motycka

Je příjemné vidět mladíka s českými kořeny při předávání podnikatelských cen. Vpravo je Emil Motycka, který se narodil československým emigrantům v Coloradu v roce 1988. Dnes nejenže má firmu na sekání zahrad, odklízení sněhu či výkopové práce, ale již funguje také jako konzultant pro začínající podnikatele, strategický analytik nebo poradce pro komunikaci se zákazníky.

Kdyby měl lidem vzkázat jednu radu, má ji hned na jazyku, ale současně dodává, že je pro mnohé neřešitelná. „Zní: Začni dnes, ne až zítra. Mladí na tom nejčastěji shoří. Nedokážou se rozhoupat nikdy. A to já ještě dodávám: I dnes je pozdě, začít jsi měl včera. Čím dříve totiž začneš, tím více času budeš mít zkoušet a kazit,“ směje se 26letý mládenec, který už sotva loví slova česky. „Jestli jsem se někdy bál chyb, selhání a neúspěchu? Největší neúspěch, který bych nikomu nepřál, je nezkusit to, po čem toužíte.“

Přičichnutí k byznysu: golfové míčky

On sám nikdy nepřemýšlel, že by zbohatl. Ale jednou seděl za plotem golfového hřiště a fíííí – přiletěl míček. A za chvíli druhý. Chtěl je hodit zpátky. Ale v trávě jich nalezl víc. Nakonec jich nasbíral celý koš. Omyl je v mámině dřezu a prodával do golfových bazarů dolar za kus. „Nepotřeboval jsem je prodat. Mohl jsem je vysypat do popelnice. Ale jen tak jsem zjistil, jak jednoduché je vydělat. Stačí pochopit příležitosti.“ Bylo mu 6 let.

Nasátí byznysu: sekání 

Když mu bylo 8 let, strýcovi se nechtělo sekat zahradu. Emilovi slíbil 10 dolarů, když to vezme za něj. Kloučka za sekačkou zahlédli sousedi.

– „Nechceš to posekat i nám?“

– „Jo, za 20 dolarů.“

Znovu nic neriskoval a pochopil, že když má člověk svou cenu, existují dvě možnosti: Buď ji protistrana přijme, nebo ne. Šance je 50 : 50. A zisk báječný. Rokem 1996 také datuje vznik firmy Emil’s Lawns, ačkoli oficiálně vznikla až v jeho 13 letech, kdy – zastoupen rodiči – požádal o půjčku na traktůrek. Zněla na 8000 dolarů a 4 roky a Emil ji splatil za 2 roky. A – co je nejkrásnější – Emil dlouho nesekal. Ostatně šel na vysokou, Leeds School of Business. A firma mu přispěla na studium během prvního ročníku výnosem 135 000 dolarů.

Emil na traktůrku

První pomocníci: díky průšvihu

Paradoxně mu pomohl i zrušený kontrakt s jednou školou, které došly peníze a musela šetřit. „Spoléhal jsem na ni, což byla chyba. Jako bych měl většinu vajec v jednom košíku a ten košík prasknul. Ptal jsem se drobných zákazníků, zda s něčím ještě mohu pomoct. A oni: „My už žádný další trávník nemáme, škoda, že neumíte zastřihávat stromy.“ A já: „Pozor, já to zařídím.“ A sehnal jsem lidi, co uměli zahraničit, uklízet světelné instalace z Vánoc, sníh. Tím jsem se současně naučil diverzifikovat, nestát na jednom tenkém ledě.“ 

Brigádníci mu pomohli obsáhnout práci, kterou sám neuměl, a především znásobit tržby. „Od chvíle, kdy jsem nebyl na práci sám, se moje tržby asi ztroj- nebo zečtyřnásobily.“ Čím více zaměstnanců měl (na vysoké škole až 65), tím více klientů stihl obsluhovat (až 1000).

První akvizice: začíná ovládat severní Colorado

Jakmile poprvé utržil mezi 250 000 a 350 000 dolarů za rok, dovolil si další stupeň výš – první akvizice. Postupně spolkl sedm lokálních firem, převzal jejich klienty a zakázky. „Skupovat konkurenci je daleko ekonomičtější, než se překřikovat drahým marketingem, finančně krvácet stejně jako konkurent, a ještě si vzájemně parazitovat na obchodech. Takhle jde všechno do jednoho měšce a spokojen jsem já i vyplacení bývalí majitelé těch firem.“

Dnes obhospodařuje 2500 klientů a nestačí mu to. Rozhodil po severním Coloradu na 300 000 letáků, které upozorňují na jeho firmu. Za úspěch zaplatil vlastně jen jednu daň. Jakou?