O největších bojovnicích, které nedoceňujeme, aneb Proč by právě ony měly mít sebevědomí

neustojím

No jasně, jiní lidé. Mají vděčné téma na klevety.

Hlavně, aby jim dlouho vydrželo – potřebují člověka v nesnázích udržet co nejdéle na dně. Nejlépe dovést to k hořké pointě.

Já se ale ptám: Kdo jsou ti lidé, kteří soudí náš život?

Možná dříve, než na nás začnou ukazovat prstem, by se měli ujistit, jestli mají sami čisté ruce.

dobrá

Ženy si tak připadají, když je muž opustí. Musel mít přece důvod, spekulují. Určitě nejsem dobrá. Už nikdy nebudu pro nikoho dost dobrá…

A jéje, je to tady.

Kdykoli se v životě snažíme vyrůst, začneme nahmatávat někam, kde to neznáme. Kdykoli chceme dojít do místa, kde jsme ještě nebyli, jdeme tak trochu naslepo. Riskujeme. Jestliže riskujeme, nemusí to vyjít. Ale může. To je podstata růstu. Růst předpokládá chybu. Kdo neudělal v životě dost chyb, znamená to, že toho dost nezkusil.

Nehledě na to, že žena by nikdy neměla přemýšlet o důvodech či nedůvodech mužovy náklonnosti. Kde je důvod, tam není láska. A žena si zaslouží být milována bez důvodu. Ne proto, že je sexy, roztomilá, vzdělaná nebo vtipná. Ale už proto, že je.

ztracená

Žena, která dokáže překonat rozchod, osamění a výchovu dětí na vlastní pěst… to nevypadá na beznadějný případ. Skoro naopak, na obdivuhodný.

Představte si mít po svém boku člověka, který s pokorou a vírou překonal nejtěžší překážky v jeho životě. Nezlomil se a šel dál. Připadá Vám takový člověk ztracený? Mně naopak. Je to, zdá se, docela silná osobnost.

Napoleon řekl: „Být poražený je dočasný stav. Vzdát se je to, co ho dělá trvalým.“ Jistě, chybí-li člověku sebedůvěra, je náročné se nevzdat. Ale je také, nechci nikomu radit, vhodné se zeptat, kam zmizela ta sebedůvěra. Jen tak? Ne, za každým zraněným, zesláblým nebo nedůvěřivým člověkem je obvykle někdo, kdo ho takovým učinil. Je dobré si ho pojmenovat. Proč? K tomu se za chvíli dostaneme. 

čas

Přišla? Řekl bych, že naopak. Byl to dobře využitý čas. Pro zkušenost.

Zkušenost se nedá koupit v supermarketu. Musí se pouze nabýt. Ta, kterou nabudeme sami, má pro nás největší sílu. Nezapomeneme ji. Budeme se podle ní řídit. Uvěříme jí. Vícekrát už stejnou chybu nebudeme chtít udělat. A pokud ji uděláme, jen dobře. Asi nám poprvé nenafackovala dost.

Na světě je to dobře vymyšleno. Dokud se nepoučíme a opakujeme stejné chyby, dostáváme stejné výsledky. Chyby nám tedy pomáhají uvědomovat si slabé stránky, opravovat je a zlepšovat se. Ať tedy chybujeme nebo ne, stále kráčíme kupředu.

Samozřejmě, že prohry bolí. A tyhle hrozné trápí i mě. Spočítejme tisíce dní, které člověk roste, miliony pokroků, které od narození dosáhne, nespočet dobrých činů, které udělá, hromady pokusů, chyb, slov, myšlenek – z toho všeho povstává, tak pracně, člověk, kterého je pak možné tak snadno zničit.

Každé poznání holt draze platíme. Ve vztazích nejtvrději platíme to, že není dobré nechat někoho, aby byl v našem životě prioritou, jestliže my jsme v jeho životě jen jednou z možností. Nejhorší je, když se nebojíme zeptat. Ale bojíme se odpovědi.

6) Proč se nebát, jestli bude líp?