7 životních lekcí, které ženy dávají mužům

- Reklama -

Jsem muž a mnohému nerozumím.

Tak třeba tomu, jak je možné, že žen je na světě více, dokonce vyzrávají dříve než muži, a přesto jich je tak málo v politice, podnikání, řízení firem.

Když jsem se zeptal jedné vysoce postavené manažerky, usmála se: „Jen ať si mužský hrajou. Někdo se přece musí postarat o to, aby měli čisté ponožky, vyprané kravaty, vyžehlené košile a naplněná břicha. A navíc, někdo je musí inspirovat.“ Mluvila jako hospodyně, přitom je ředitelka velkého hotelu, stará se o domácnost, dvě děti, zvěřinec a manžela, který by se jí rád vyrovnal, ale nemá v podnikání štěstí. Chce to přemoct. Dokázat si, že na to má. Ona nad tím jen mává rukou: „Jen ať si hraje. Snaha se cení. To víte, je to – chlap.“

Tu pomlčku tvořila skutečná akustická pomlka. Jako by ta žena chtěla něco dodat, ale přede mnou to spolkla. Vím, co to bylo. Jen. Je to JEN chlap.

Muži se musí ženám nahlas posmívat, bagatelizovat je, aby neviděli, jak se ženy posmívají mužům – tiše. Je to opravdu tak, že muži jsou hlavou, ale žena krkem, který tou hlavou otáčí? Asi ano. Živý muž dnes fakticky není potřeba. Žádné děti nerodí, nemusí se účastnit výchovy a dokonce ani početí – celému lidstvu stačí litry zmraženého mužského vzorku. Až z toho mrazí.

A pro muže, kteří se považují za silnější a mocnější tvory, je tu ještě něco mrazivějšího. Ženy obvykle procházejí manažerským rychlokurzem. Říká se mu mateřství. Žádný muž není tak důsledně proškolen v personálním řízení, plánování, time managementu, krizové improvizaci, motivačních strategiích, komunikačních dovednostech i maximální efektivitě. Ženy jsou schopné z tříkilového nesourodého stvoření, které umí jen křičet, vybudovat člověka, který umí sám chodit, mluvit, chovat se, je samostatně fungující jednotkou.

Umíte si představit, kdyby takové ženy stály v čele firem? Že by za polibky, lízátka a hračky získaly u zaměstnanců citovou vazbu a loajalitu nadosmrti?

„Někdo Vás musí inspirovat,“ řekla mi ta manažerka s úsměvem, ale já se smát přestal. Uvědomil jsem si, jak zoufale na ženy ztrácíme v 7 oblastech:

nesoulad

1) Nosí masku, ale zůstávají samy sebou

Opovrhoval jsem ženami, že si každé ráno malují na tvář nový obličej. Tsss, ony nás chtějí podvést! – ohrnoval jsem ret. A pak jsem přišel na poradu, kde seděli samí muži. Jeden vedle druhého se dělali lepším, než ve skutečnosti byli. Fabulovali, lhali, slibovali. Zkrátka: Nevěřili si. Připadali si nedostateční. Cítili se zranitelní, že někdo odsoudí jejich skutečnou tvář. Styděli se za to, co doopravdy umí. Ukazovali světu masku, aby nebyla vidět realita.

Myslel jsem si, že muži jsou jako ženy. Že se tolik soustředí na to, aby naplnili něčí představu o tom, jací by měli být, až zapomenou na to, kdo ve skutečnosti jsou. Že si tak dlouho nasazují masku, až pod ní jednou nic nezbude. Že si tak dlouho hrají na jiné, až se jejich skutečné Já vytratí a zbude jen přetvářka, klam, hra.

Ale u žen to tak nefunguje. Ano, dávají si make-up. Viditelně. A z přirozené příčiny. Kdo kdy byl na safari, mohl vidět něco podobného – samičky se pitvoří, zveličují přitažlivé části, aby přivábily samečka. A on opravdu přijde. Naivka? Nerozezná tu lest? U zvěře je to jedno. Přednost nepřednost, samečkovi jde jen o jedno. A samička toho mazaně využívá.

Chápete? Ona klame, ale uvnitř je sama sebou. I žena, bez ohledu na masku, bez ohledu na to, že ji přes den má a v noci nemá, je v jádru stejná. Žena-generál bývá generálem i doma. Muž-generál mívá doma výrazně nižší hodnost. Někdy je i obyčejný pěšák.

Když jednám se ženou, nevím, jak ve skutečnosti vypadá, ale většinou cítím, co je zač. Když jednám s mužem, vidím, jak vypadá, ale většinou ani po několika schůzkách netuším, co se z něj časem vyklube.

Z toho plyne: Nesnažme se být perfektní, abychom svou „dokonalostí“ zapůsobili na druhé. Inspirujme je naopak tím, jak zacházíme se svými nedokonalostmi.

2) Proč ženy na rozdíl od mužů neočekávají dokonalý produkt?