6 typů lidí, které bychom měli okamžitě vymazat ze svého života

Představte si: Jste voják.

Máte cíl.

Běžíte k němu.

Cestou musíte pacifikovat prvního nepřítele, druhého, třetího…

Přitom neztratit směr, rozvažovat síly, náboje, strategii.

A do toho – bum! Rána do zad.

Co to?

Bum bum! Další dvě do zad.

Otočíte se. Ten, kdo měl krýt záda, míří na Vás. Další Vám podráží nohy. Třetí Vám posílá slepé patrony. Čtvrtý křičí, že to stejně nedokážete, pátý že jste loser, šestý že Vám nikdy nevěřil.

Připadá Vám to jako ze špatného filmu? Ne, to je scéna ze života. A běžná.

Cesta k jakémukoli cíli, který stojí za to, není snadná. Potýkáte se s produktem, konkurencí, klienty i sami se sebou. Abyste to zvládli, musíte mít alespoň jedno místo na Zemi, kde Vás nikdo nekritizuje, nešpiní, nezraňuje. Zázemí, kde si můžete lízat rány, kde Vás podporují, nabíjejí, respektují to, co jste už dokázali, nebo přinejmenším to, jací jste.

Hledal jsem to místo na mapě. Neexistuje. Díval jsem se po směrovkách. Žádná k němu nevede. Je to proto, že to místo není. To místo se vytváří. Není k němu potřeba pozemek ani byt. Vzniká kdekoli. Mezi lidmi.

vymazat ze života

Nejvíce mě bolí maily typu: „Chci na sobě pracovat, ale partner mi bere naději, energii, víru. Jak ho přesvědčit? Jak ho uprosit? Jak to vydržet?“

Když našemu muži na bojišti dá přítel do ruky odjištěný granát, promiňte, ale není co přestát, uprosit, vydržet. Jediná otázka, kterou by si měl v každé chvíli pokládat každý z nás, zní: Jak se moje nynější situace může zlepšit? Obávám se, že ať odjištěný granát obracíte jakkoli, ať se na něj díváte z toho či onoho úhlu, ať ho berete pozitivně nebo negativně, ať ho hladíte nebo mu jeho úmysl rozmlouváte, nezměníte ho. Není to náhoda, smůla nebo osud. Je to jen vojákova volba, když ho drží v dlani déle, než je vhodné.

Lidé, kteří dosáhli mimořádného úspěchu, tedy kteří v přední frontové linii života došli co nejdál, mi pokaždé zdůrazňovali, že to bylo nejen jimi,

nejen prostředky, které volili,

nejen okolím, které překonali,

ale především to bylo zázemím, které potřebovali v nejzranitelnějším místě, za zády.

Všichni mě varovali před šesti typy osob, s nimiž se nikdy nedá dojít daleko, protože jsou větší hrozbou pro úspěch než kvalitnější konkurence, negativní klient nebo nedostatečný produkt.

Já si odjištěné granáty neberu do kanceláře, do postele a už vůbec si je nenosím v batohu životem. Chci, aby co nejdříve zmizely z mého dosahu. Protože míra zpustošení, jaké jsou schopni, je ničivá.

Jaké typy to jsou?