Proč na Seychelách není kriminalita

- Reklama -

Píšete mi o další krátké postřehy ze Seychel, zejména o vše ilustrující propastné rozdíly ve srovnání s Českem, a to nejen v oblasti životní úrovně nebo výchovy dětí.

Dnes jsem měl více volna a mohl jsem se na katamaránu vzdálit od hlavního ostrova Mahé. A hle – vysoko v žulových skalách nad Eden Islandem, až úplně na hřebeni, náhle vykoukla rozsáhlá rezidence, která z pevniny není tak dobře vidět. Sestává ze dvou asi šestipatrových budov. Patří šejkovi Chalífovi, vládci Dubaje, který to má sem letadlem jen asi čtyři hodiny a na Seychelách nalézá to, co mu Dubaj bohužel nemůže poskytnout: výhledy z kopců, divokou vegetaci, celoročně osvěžující klima. Když tu je, dole v marině Eden Islandu kotví svou velkou jachtu. Dnes tu není.

sídlo šejka Chalífy

Seychelané jsou arabskému šejkovi mimo jiné blízcí mentalitou, kterou my, „humánní Evropané“, nejspíš nepochopíme, ba ještě odsoudíme. Proč?

To v popředí na snímku dole je Long Island, ostrov vzdálený asi tři kilometry od Mahé. Do roku 2008 tu stála věznice. Podle mezinárodních úmluv a zvyklostí by totiž každý stát měl mít alespoň jednu věznici. Jenže Seychely mají zásadní problém – téměř nulovou kriminalitu. Aktuálně je na všech 115 ostrovech zadržováno dohromady 50 zlotřilců, a to ještě za dopravní přestupky, výtržnost v opilosti – nehledě na to, že více než polovinu tvoří cizinci. A tak milý seychelský Alcatraz, ve kterém měl po celou dobu fungování převahu personál, zase zrušili a vybudovali místo něj něco výdělečnějšího – pětihvězdičkový hotel. Patří řetězci Shangri-La.

Long Island

Jak je možné, že na Seychelách skoro není kriminalita? Je to tak prosté, že my to těžko pochopíme. S nikým se tady totiž nepářou.

Koho přistihnou například při krádeži, tomu zabaví nejen kořist, ale veškerý majetek. Šílené, že? Ale vysvětlujte to Seychelanům, kteří mají za to, že kdo kradl jednou, mohl krást kdykoli, a proto vše, co kdy nabyl, propadá státu. U nás by to určitě neprošlo, žijeme přece v „právním státě“. Jenže tady uvažují jinak než kdysi v dobré víře Václav Havel. Tady tvrdí: Kdo respektuje právo, toho právo chrání. A kdo porušuje právo, ten se právní ochrany sám dobrovolně zříká – přece ho nemůže chránit něco, v co sám nevěří a proti čemu bojuje. A tak delikvent nemá v podstatě žádná práva.

Zatímco my bychom už cinkali klíči, šejk Chalífa spokojeně přikyvuje. Ve Spojených arabských emirátech, které asi není vhodné považovat – ve srovnání s Českem – za zaostalou zemi, ctí velmi avantgardní pravidlo: Co krádež, to useknutý prst. A po jedenácté krádeži se seká celá ruka. A když si ani pak delikvent nedá říct, tak hlava.

Když jsme tedy loni v jedné restauraci v Abu Dhabí zapomněli peněženku, metelil za námi restauratér taxíkem až na letiště. Bál se, abychom mu snad probůh nějakou domněnkou neobstarali újmu na těle.

Je to opravdu strašlivý svět, ty Seychely a Emiráty.

Prakticky bez kriminality.

Děkujeme za první ohlasy na nové vydání časopisu FC (3/2014). Komu ještě závodící šnek nedorazil, toho prosíme o trpělivost. Časopis odchází v několika vlnách, předplatitelů je už habaděj, jejich počet budeme stropově omezovat. Zatím se ještě můžete zařazovat mezi předplatitele zde. Zájemci ze zahraničí, kam už nám časopis nezbývá, mají k dispozici elektronickou verzi, která je ke stažení kdekoli na světě, kde je přístup k internetu. Link je zde.

© Petr Casanova