Jak zvládnout nové začátky aneb 7 zásad, když se cítíte sami a ztracení

- Reklama -

Výpověď.

Změna podnikání.

Rozchod.

Složité situace, které rozhodují o naší pohodě a ve kterých se často cítíme ztraceni a sami. Složité jsou proto, že jsme věřili, že všechno shnilé za sebou necháváme. Ale ono se to omotalo kolem nohy jako řetěz vězeňské koule a mnohdy jsme zmateni: Kakraholte, vždyť je nám vlastně hůř než předtím!

Píšu o tom proto, že tyto přirozené pocity mají úplně všichni, kdo někdy vykročili z jistoty, byť se v ní cítili pod psa, do prázdna. Ostatně tyto pocity jsou nejčastější důvod, proč se lidé změny bojí. Nechtějí být v nejistotě: Co přijde dál? Co když to bude ještě horší? Jak poznám správný kurz, když neznám cestu a nemám mapu? Tím vším si prošli i úspěšní lidé. Nevyhráli život jako první cenu v loterii. Museli si projít přes vzestupy a (držko)pády. Ukončit staré, nefunkční, a začít nové, funkčnější. V práci i soukromí.

Když s nimi mluvím, nejtěžší na pochopení pro ně bylo to, že v období mezi starým koncem a novým začátkem jsou vždycky sami. Vždycky se totiž najdou lidé, kteří jejich změnu odsoudí. Nemusí to být příjemné. Ale čím vícekrát tyto pocity zažijeme, tím více si začneme uvědomovat, jak nutné jsou. Navíc pochopíme, že tím neznámem, kterého se bojíme, není naše okolí ani to, co nás čeká, ale nejčastěji jsme pro sebe neznámem my sami. Nejsme si jisti, kdo jsme a za co stojíme. Konečně máme čas to prozkoumat. A kdykoli by Vás snad chtěla zachvátit panika, prosím nezapomeňme na těchto 7 zásad:

1. Nikdy nejsme sami, natož v pocitu osamělosti

Do lidí a do melounů nevidíme. Kdybychom viděli a rozhlédli bychom se, rázem bychom zjistili, že stejné pocity, stejné vnitřní bitvy paralelně s námi zažívá kdekdo. Jedeme v tom všichni společně. A není divu.

Změna je život, říká se. Platí to i opačně, život je změna. Ano, život jsou neustálé konce a začátky. Kdykoli by se Vám chtělo zoufat „ach, bože, proč právě já jsem na všechno sám?“, vězte, že těchto emocí a zkušeností jsou plné ulice. Kdekdo právě teď s něčím začíná, kdekdo s něčím končí. Zralý třicátník, který si před padesáti lety koupil opuštěný ostrov a rozhodl se tam žít (jeho příběh naleznete v příštím vydání tištěného časopisu FC 4/2014), prohlásil: „V životě jsem se nejvíce sám cítil v Londýně mezi všemi těmi osamělými lidmi.“

Ne, osamělostí neopovrhujme. Je důležitá mimo jiné proto, že:

2. Někdy jsme sami, protože potřebujeme být sami

Někdy potřebujeme být sami, abychom mohli být sami sebou a nalézt svou cestu. Jedna z nejkrutějších ironií života: Okamžiky, kdy se cítíme osaměle a nešťastně, jsou chvíle, které potřebujeme nejvíce, abychom přestali být sami a začali být šťastni. Jak je to možné?

Jen o samotě se člověk dokáže konečně oprostit od všech povinností, závazků a strašně důležitých úkolů, tedy vylézt z křečkova běhacího kolečka a konečně slyšet svou vlastní intuici a pocity. Někdy to není milá rozmluva, ale vyčítavý monolog našeho vnitřního Já. Každopádně jsou to nádherné minuty, kdy jsme schopni slyšet – ticho. A tlukot vlastního srdce. Dokud ho neslyšíme, neumíme pochopit, co nám vlastně říká.

3. Musíme se nejprve ztratit, abychom našli to, co hledáme

Co děláme, když se potřebujeme ujistit, že magnetka kompasu ukazuje skutečně správným směrem? Nevím, jak Vy, já s přístrojem zaklepu. Ručku zmatu. Aby se opět zklidnila a nasměrovala. Totéž funguje s člověkem.

Dokud se nebudeme cítit úplně ztraceni, nezačneme hledat správnou cestu. Abychom tedy začali žít takový život, jaký si přejeme, musíme nejprve ukončit život, který si nepřejeme. Jinak je pro naše srdce nebo mysl opravdu obtížné nalézt něco, co vlastně nehledáme.

Jistěže je to velká životní změna a každá taková budí hrůzu. Ale víte, co je v životě ještě hrozivější? Lítost, že jsme tu velkou životní změnu někdy nezkusili.

Na nových začátcích, jakkoli strastiplně začínají, je úchvatné, že nám vždy přinesou něco lepšího. Není to náhoda. Vychází to ze zkušeností. Příště jsme totiž schopni vyhnout se všemu, co nám naposledy vadilo nebo co nás brzdilo. Už si dáváme pozor. Co jsme se i špatnou zkušeností naučili, to vkládáme do svých příštích rozhodnutí a činů, a tím se pohybujeme směrem vpřed. Stáváme se silnějšími, moudřejšími.

Není to snadné, ale na konci to stojí za to.

4) Jak se smířit s realitou