4 podmínky, jak se pohnout z bodu nula

přemýšlivec

Měli jste někdy nápad a než jste se rozhoupali, uskutečnil ho někdo jiný?

Nadáváte na smůlu, hořknete závistí a zaříkáváte se, že už nikdy nic vymýšlet raději nebudete?

Dovolte otázku: A proč to, co jste plánovali, nezkusíte? Opravdu si myslíte, že být první znamená být nedostižný? Že kdokoli další nemůže být lepší než originál? Pak zřejmě neznáte příběh Facebooku ani Googlu. Z Dubaje Vám ale povím příběh ještě názornější, protože se týká nás všech, co jsme kdy jeli pražským metrem.

Pražské metro vyjelo poprvé v roce 1974. Tam, kde stojí dnešní Dubaj, byla tehdy převážně poušť. Na Araby jsme mohli dělat dlouhý nos. Jenže čtyřicet let poté stojí nejen současná Dubaj, ale v ní jezdí metro až na letiště. My jsme se k letišti za čtyřicet let ještě neprokopali…

Nepleťme si tedy pojmy. Kdo je první, je lídr, ne vítěz. Pokud lídr neinovuje, svůj náskok promarní. Praze je dnes k ničemu, že měla metro dřív, když zakrněla v 70. letech. Dubaj ho vybudovala později, má ho tedy modernější. Kdo se směje naposledy, ten se směje nejlépe. Čemu se diví Arabové u nás?

1) České metro je i ve 3. tisíciletí řízené řidičem, takže nelze vyloučit nehodu vinou lidského faktoru.

2) Má otevřené kolejiště, takže může kdokoli skokem či pádem pod soupravu přijít o život.

3) Má víceméně „dobrovolné“ vstupné. Jízdenku platí ten, kdo, jak se bohužel říká, nechce nebo nemůže utéct revizorovi.

4) Do přepravního prostoru mají volný přístup jedinci, kteří tam spí, fetují, obtěžují a kradou, nota bene aby měli zaplacenou jízdenku. Nám to už připadá normální. Cizinci si ale musejí připadat jako na divokém východě. Jak to vypadá v Dubaji, která za námi zaostala o 35 let?

příjezd

Dubajské metro nemá jediného řidiče ani revizora. Soupravu řídí elektronika, takže vlaky jezdí synchronizovaně, přesně a bezpečně. Muž za sklem je turista, který si fotí působivý příjezd do stanice.

Automatizované metro totiž vjíždí do skleněného hranolu s posuvnými dveřmi, které se nastupujícím otevřou až ve chvíli, kdy vlak zastaví a otevře dveře. Není tedy kdy a kudy spadnout na koleje.

otevřený tubus

Do prostoru nelze vejít ani z něj vyjít bez platné jízdenky, nevpustí Vás obousměrný turniket. Mimochodem, ten není žádný zázrak – v Česku je běžný v každé druhé vrátnici. Proč tedy není v metru? Proč máme řidiče a revizory? Položme si jinou otázku: Proč máme tak silné odbory?

turnikety

Ano, v Dubaji odpovědným lidem záleží především na kvalitě služby, ne na zaměstnanosti, protože jiné práce je všude beztak dost. Peníze z prodeje jízdenek nejdou na konto na Kypru, ale ve prospěch cestujících. Takže první vagon dubajského metra, Gold Class, nabízí pohodlnější sedačky pro náročné, druhý vagon patří výhradně ženám a dětem, třetí těhotným, vozíčkářům nebo seniorům.

mávání

V Praze se turista nestačí divit, když si na letišti Václava Havla musí vybírat mezi taxíkem (před tím ho výslovně varují knižní průvodci) a drkotáním do centra v autobuse, kde si musí jízdenku kupovat přímo u řidiče jako někde na Balkáně či v Africe. Pochopitelně naštvaný je jak řidič, který je tu na jinou práci, tak ostatní pasažéři, protože autobus nikdy neodjede včas. Radost mají jen revizoři, kteří mohou cizince pokutovat, už když si do autobusu nastoupí koupit jízdenku – bez platné jízdenky totiž do autobusu nastoupit nesmějí.

U nás v Kocourkově si na západ můžeme hrát leda u globusu. Jinak jsou Spojené arabské emiráty i v městské hromadné dopravě před námi, a to, připomínám, začaly později. Úplně stejně může kdokoli zesměšnit podnikání, které nefunguje, jak má. V minulém vydání tištěného časopisu FC (2/2014) jsme přinášeli ukázky úspěšných firem, které vznikly vyspravením mezer v již starých nápadech. A připustíme-li, že nic není dokonalé a všechno může být lepší než momentálně je, příležitosti k úspěchu máme všichni před očima.

Co je nutné udělat pro to, abychom se rozhoupali? Otočte.

- Reklama -