Proč se vytrácejí dlouhodobé vztahy aneb 6 otázek, které vyvádějí ze slepých uliček

- Reklama -

Proč slibujeme jeden druhému doživotní věrnost a potom se začneme podvádět? Proč podvádějí dokonce i lidé, spokojení ve vztahu? Je to skutečně biologická potřeba? A proč něčí ne?

Otázky, kterými jsem s propukajícím jarem zahrnován. Odpovídám na ně při setkáních se čtenáři, kteří si právě teď prožívají konec iluzí a vztahu. Proč dříve vztahy vydržely?

Z minulosti do dneška

Už slovo monogamie prodělalo vývoj. Dříve monogamie znamenala jednoho člověka na celý život. Dnes monogamie znamená jednoho člověka v rámci probíhajícího vztahu.

I manželství je ale jiné. Dříve lidé vstupovali do manželství a pak měli mít poprvé v životě sex. Dnes vstoupíme do manželství a poprvé v životě máme přestat mít sex s ostatními.

A i podstata věrnosti je jiná. Dříve muži vyžadovali věrnost svých žen proto, aby věděli, čí jsou děti, a zda zdědí hospodářství „jejich krev“, až zemřou. Levoboček neměl šanci. A dnes? Nechceme nevěru hlavně proto, že bolí. Strašně bolí. Ale proč až teď?

Dříve bylo manželství hlavně ekonomickou jednotkou. Spojována byla ne dvě srdce, ale majetky. Nevěra pak ohrožovala ekonomickou stabilitu. Dnes je manželství, přes své ekonomické parametry, více romantickou jednotkou. Nevěra tak ohrožuje emoční stabilitu jedince. Dříve také lidé utíkali k nevěře, protože potřebovali nejen věcný vztah, ale i čistou lásku. Dnes nevěra čistou lásku ve vztazích zabíjí.

Nevěra totiž dnes zraňuje jinak než dříve. Když si nás dnes partner vybere, jako by řekl: Ty jsi nejlepší milenec, kamarád, vrba, podpora, společník, potenciální rodič! My jásáme: Hurá, já jsem vybrán! Já jsem ten nepostradatelný! Já jsem ten jediný! A následné zrazení nevěrou si vykládáme: Nic z toho nejsem! Nevěra zdaleka neotřásá jen hmotnou částí vztahu, ale je to bolestná a traumatizující zkušenost, torpédující naše sebevědomí. Odráží se na našem soustředění, produktivitě, komunikativnosti, otevřenosti a zdraví. Podvedený člověk, který za mnou přichází, říká: „Myslel jsem si, že vím, kdo jsem a kdo je můj partner. Myslel jsem, že vím, kam směřujeme, v co věříme, na co si můžeme společně troufnout, o co se pokoušet, čeho dosáhnout. Ale nyní pochybuji o všem.“

Ta poslední věta zvláště bolí.

Když jsem sestavoval Sborník citátů, myslel jsem na ty, kterým se sen zhroutil, ale i na tym, kteří už pochopili, že pokud nevyšel jeden vztah, může vyjít druhý. O tom sborník je.

Víš, s kým vlastně jsi?

Můžete být spolu roky, a pak najednou zjistíte, že jste nevěděli, co druhému běhalo hlavou, kým vlastně byl. Někdy to tušení máme už během vztahu, jen se bojíme říznout do otoku v obavě, aby se nevyvalil hnis. Spousta lidí se cítí osamělá ne o samotě, ale po boku někoho druhého. Každé druhé manželství se rozvede a z těch, která pokračují, část funguje tak, že lidé žijí vedle sebe, ne spolu. Ale proč, když je vztah takovou příležitostí, jak dokázat ve dvou víc, než bychom dokázali sami?

Vztah je především sdílení – dobrého i zlého. Nezáleží na tom, co sdílíme, ale že to sdílíme. Sdílená radost může být dvojnásobná radost. Sdílená starost pak poloviční starost. Jenže jak sdílet? ptáte se často. Jak se odblokovat, když to nefungovalo?

I když každý vztah je jiný, mám pro Vás tip na 6 otázek, které si můžete modifikovat podle sebe. Jejich podstata ale může pomoci ve všech situacích.

Pojďme si je přiblížit jednu po druhé…

Otočte, prosím, na 2. stránku.