Co je hodnotné, nemusí být drahé

Také se Vám občas rozbije vnitřní kompas? Také jako byste v kolotoči všedního stereotypu ztratili orientaci, kam vlastně jdete, zaváháte, co je opravdu důležité, a se ztěžklýma nohama pohlcenýma bažinou nejste schopni nadhledu?

Proto miluji cestování. Malichernosti, které doma zveličuji, se s odstupem několika časových pásem rozplynou a uvědomím si, co opravdu potřebuji, protože to odletí se mnou.

Na Seychelách mám z vilky výhled na dva ostrovy, vzdálené deset minut rychlostním člunem. Ten větší, Cerf Island, má asi šedesát obyvatel, mezi nimi je úžasný člověk – spisovatel dobrodružných románů Wilbur Smith. Původně sem přiletěl z Jihoafrické republiky víceméně pochovat svého dožívajícího otce. Jenže ten na Seychelách, jednom z nejkrásnějších míst planety, ožil a vydržel další dlouhé roky. Smith tu už zůstal.

Brendon Grimshaw

Menší ostrůvek Moyenne zase zakoupil Angličan Brendon Grimshaw. Tehdy, v roce 1962, to byla panenská a neprostupná džungle. Bývalý vydavatel novin se proměnil v poustevníka a přes čtyřicet let svůj nový domov zveleboval. Vysázel tu šestnáct tisíc stromků, vyšlapal pět kilometrů přírodních stezek a vychoval asi sto dvacet želv obrovských. Zavedl tradici, že i když zvědavec připlul k jeho břehům neohlášen, za lahev dobrého pití jej rád provedl svým královstvím. Velká škoda, že předloni zemřel. Měl 90 let, byl chodící studnicí moudrosti. Mám rád takové lidi, hlavně pátky s nimi byly krásné a jiné, dávaly bilancování jiný úhel pohledu. Pro ně totiž, na sklonku života, byly důležité úplně jiné hodnoty. A smáli se, když jsem jim sděloval ty svoje. Pomáhali mi uvědomovat si s předstihem, za čím je zbytečné se plahočit – protože než na to dosáhnu, přestane to pro mě být podstatné (i když si možná dnes myslím, jak je to nezbytné).

Nejsem Wilbur ani Brendon, ale těch jejich 6 nosných myšlenek bych Vám rád poslal domů – když je ten pátek. Pokud to pomůže alespoň jednomu člověku, není tento text zbytečný.