Dvě školní lekce, které mi obrátily život

- Reklama -

tabule_úvod

„Toho, kdo chce jít, osud vede, toho, kdo nechce, vleče.“ Seneca

V životě jsem poznal dva nešťastné případy neúspěšných přátel.

Jedni nevěří, že by mohli něčeho velkého dosáhnout. Druzí si naopak jsou jisti, že dosáhnou čehokoli kdykoli, ale svůj krok odkládají v přesvědčení, že jsou-li něčeho schopni dosáhnout dnes, mohou toho dosáhnout vždycky.

Obě skupiny se mýlí. Obě mohou, ale bez odkladů. Na školním srazu mi po deseti letech na každém rameni plakala jedna z těchto skupin. Zabředli do své pasivity jako do bažiny a už se neuměli pohnout. „Co máme dělat? Jak změnit svůj život?“ Rada je prostá, změna života přichází se změnou postoje.

Čtenáři mi často píší o svých rodičích/přátelích/partnerech, kteří se zakleli do negativních představ a nepřipustí, že by mohli být pány situace a všechno být jinak. Znám to dobře. Můj otec, přesvědčený, že jeho rodina musí živořit, se mnou před patnácti lety přestal mluvit, když se dozvěděl můj měsíční příjem.

Měl jsem blízko k tomu, abych zapadl do výše uvedených skupin. Nezapadl jsem jen díky dvěma podstatným událostem ve škole, které mi změnily život. Už vím, že všechno je relativní. Stačí poodstoupit a vidíme jinou perspektivu.

A dokázat můžeme jednoduše všechno, pro co se rozhodneme…

Zajímá Vás můj zážitek ze střední?