„Když se baví dva lidé, optimista prohlašuje, že žijeme v nejlepším možném světě. Pesimista se obává, že je to pravda.“ James Branch Cabell

Mexičan Carlos Slim Helú je druhý nejzámožnější člověk. Nejbohatší neAmeričan. Syn libanonského přistěhovalce začal z nuly a ovládl telefonní a internetové sítě v celé Latinské Americe. Když se ptáte, čím, kromě prozíravosti, slyšíte odpověď:

Umí jednat s lidmi.

Nechme tedy dnes stranou telekomunikace, všimněme si jeho komunikace.

Zjednodušeně vzato: Mluví tak, že moc nemluví. Převážně mlčí. V práci, tvrdí, za mluvení a přemýšlení platí jiné. Přátelům buď naslouchá, nebo srší legrací. V obou případech je užitečný. Zlepšuje náladu nebo pomáhá. Ale sám škodný není: „Rád poslouchám, protože jen tím, že pozorně naslouchám, se mohu něco dozvědět.“

Přemýšleli jste někdy nad tím, PROČ si vlastně lidé povídají? Proč ten, kdo se snaží hlavně vyniknout a prosadit své chytré Já, je nakonec za hlupáka? I Petr Kellner o své komunikaci říká: „Spíše sedím a poslouchám. Pak rozhodnu.“

Jak se tedy stát magnetem na lidi i bez okouzlování vlastními znalostmi? Jak být příjemným společníkem, aniž řeknete jediné slovo? Jak při hovoru brát i dávat?

Naslouchejte. Helú má roztomilý pohled: Kdo jen mluví, sám nic nezjistí. Mozkem mu proteče jen to, co už ví, a to ještě směrem ven. Neprosazujte tedy své ego. Nesnažte se zapůsobit. Snažte se vnímat. Ve vlastním zájmu, protože z cizích vědomostí si rozšíříte obzory, z cizích zkušeností se přiučíte, z cizích námětů se inspirujete, na cizí postesknutí můžete reagovat pomocí. Rozhovor je příležitostí získat prospěch, nebo sám prospět. Jeden z těchto pocitů musíte mít při loučení.

Neřešte, kdo má pravdu. S přáteli se vyhýbejte argumentování za každou cenu a prosazení své pravdy v každé věci. Je to zbytečné. Na světě je 7 miliard pravd. Co člověk, to názor. Konverzace není souboj. Málokoho uchvátí, že jste pokaždé měli pravdu. Někdy je víc jen sedět, relaxovat a uvolňovat z přátel dobré pocity.

„Za dva měsíce získáte víc přátel zajímáním se o jiné než dva roky usilovat, aby se zajímal někdo o Vás. Nejjistější způsob, jak si získat přítele, je být jím nejdříve sám.“ Dale Carnegie

Hlavně pohoda. Někteří lidé mají tak málo co říci pozitivního, že omílají negativní témata: špatné zdraví a vztahy, příšerná práce a šéf, vrazi a jiné smrti z včerejších televizních zpráv. Každý má svých starostí dost, tak proč ještě poslouchat nové?

Nerybařit. Znáte Jáčky? To jsou lidé, kteří začínají větu slovem . Nezajímají se o druhé. Řeší jen odborná témata, jimž rozumí jen oni a pár mládenců na Akademii věd, žvaní o novém autě nebo se chovají jako rybáři. Totiž jako by čekali na udici. Pletou si konverzaci s vědomostní soutěží a rádi triumfují. Skočí do řeči hned na začátku anekdoty „Jo, tu znám“, „To je starý“ a „Nekončí to takhle?“ A když někdo započne vyprávění z hor, rychle ho přeruší svým nejlepším lyžařským vtipem.

Držet balanc. Helú váží každé slovo. Ale pak stojí za to. Více o jeho humoru jsme psali v aktuálním FC (bohužel již vyprodané). Snaží se o rovnováhu ve 3 směrech:

1. mezi posloucháním a mluvením (neubít slovy ani neunudit mlčením)

2. mezi vlastní myšlenkou a kladením otázek (nemetat otázky jako u výslechu)

3. mezi poučným názorem a legrací

Leil Lowndes kdysi řekl: „Neodcházej z domova bez přečtených novin.“ Když se vyčerpají vlastní témata a ještě máte nedopité kafe, vždy je možné začít mluvit o aktualitách. Nicméně nejlepším způsobem, jak říci něco zajímavého, je sám vést zajímavý život. A zaměřovat se na pozitiva. Pěstujte rozhled, protože vědět něco málo o mnoha věcech je předpokladem dobrého společníka spíše než umět mluvit o jedné jediné oblíbené věci. Nebo ještě hůř o rozchodu, neúspěchu, blbé kolegyni.

Ještě důležitější než to, CO říkáme, bývá, JAK to říkáme. Pomineme-li obsah, pak dobrého řečníka při prezentacích, jednáních a pracovních obědech dělá 5 znaků:

Mluví jasně. Nemumlá.

Mluví nahlas. Tak nahlas, jak potřebuje, aby ho lidé slyšeli.

Mluví s emocemi. Nejde dlouho poslouchat monotónní hlas, tím se uspávají hadi.

Nezrychluje. Někoho vášnivost tak zachvátí, že drmolí stále rychleji, až mu lidé, ze samého jeho vzrušení, přestanou rozumět a jaksi nechytí pointu, natož souvislost.

Používá pauzy. Krátké odmlky mezi větami vytvářejí napětí. Posluchač je tichem vtažen do děje, má čas lépe chápat souvislosti a může předvídat příští vývoj. Je vlastně součástí příběhu. Takže posléze usoudí:

„Řekl to hezky. Je to fajn člověk. S tím by bylo dobré dělat kšefty.“

Carlos Slim Helú má 70,5 miliardy dolarů. Jen včera zbohatl o 156 milionů dolarů. Není to jenom o tom, co umí dělat. Ale často ještě více o tom, co umí nedělat.

Více o rozdílech v maličkostech mezi úspěšnými a neúspěšnými v časopise FC.

Petr Casanova