7 věcí, které nás ve škole měli naučit dřív

- Reklama 4 -

Je působivé vědět letopočty, vzorečky, periodickou soustavu prvků, ale – učitelé, ruku na srdce – v životě to prakticky nepotřebujeme. Důležitější než trigonometrie je učivo, které nás v cestě za úspěchem učí (bohužel) až život. Škoda, že to děti neumí dřív. Jaké předměty bychom zavedli v Základní škole podle First Classu?

1. Paretův princip

Italský ekonom Vilfredo Pareto zjistil, že 80 % všech výsledků (úspěchů), kterých dosahujeme, vychází z 20 % všech sil, které vynakládáme. Podle pravidla 80 : 20 tedy čtyři pětiny toho, co děláme, není tak užitečné či nutné, jak si myslíme. Když tyto jalové aktivity odstraníme, můžeme získat více času a energie a o to účinněji se položit do těch 20 % činností, které přinášejí vysněné peníze, štěstí, naplnění.

2. Parkinsonův zákon

Britský důstojník Cyril Northcote Parkinson objevil, že věci se dají vyřídit rychleji, než si myslíme. Prokázal, že jakýkoli úkol se zvětšuje a komplikuje, čím více času mu věnujeme. „Každá práce trvá tak dlouho, kolik je na ni času,“ napsal roku 1955. Když se rozhodneme přijít na řešení během týdne, onen problém se právě na týden stane pro nás komplikovaným. A na konci zjistíme, že nám týden ani nestačí. Čím více zabředáme do jakékoli problematiky, tím více zjišťujeme, že o ní nic nevíme.

Parkinson tedy doporučil zaměřit se na nalezení řešení a omezit to časem. Třeba jedním dnem. Mysl to zaměří na akci, ne hloubání. Výsledek možná nebude tak perfektní, jako kdybychom strávili zdokonalováním měsíc, ale objem času, který bychom věnovali na zlepšení, by nepřinesl tak rozdílný efekt. To ostatně odpovídá Paretovi, podle něhož většina našeho pinožení je jen o leštění již dost blýskavého.

 

3. 80–90 % obav se nikdy nenaplní

Jestli se děti mají učit nějaké číslo, pak hlavně tohle. V dospělosti se stresují a bojí, přitom fakta dokazují, že valná většina toho, proč se trápíme, se nestane. Jsou to jen strašící monstra v hlavě. A z 10 % obav, které se uskuteční, opět valná většina není tak bolestivá či zlá, jak si představujeme. Ne to, ČEHO se strachujeme, ale to, ŽE se strachujeme, působí člověku téměř veškeré starosti. A přitom zbytečně…

4. Být proaktivní. Ne reaktivní.

Člověk může pracovat dvěma způsoby. Buď čeká, než ho něco/někdo vyzve. Ony výzvy mohou přicházet docela často, ale vždy je prostoj, chvíli to trvá. Katastrofou je, když onu práci potřebuje daný člověk ke své radosti. Přitom jedná jen v reakci.

Užitečnější a prospěšnější cestou je být proaktivní. Tedy sám udělat první krok. Nejenže je to ekonomičtější k času, ale hlavně to dodává větší uspokojení, pocit, že držíte otěže života. Místo pocitu, že běžíte na cizí tempo, sami udáváte takt.

- Reklama 5 -