„Proč prostě neodejde?“ 🤷‍♂️

Otázka, kterou okolí obětí domácího násilí opakuje pořád dokola. Otázka, která ale ukazuje, jak málo o fungování lidské psychiky v extrémních situacích víme.

Forenzní psycholožka a soudní znalkyně doc. Ludmila Čírtková v novém Řešidlu pojmenovává krutou pravdu: „Známá bolest bývá pro rozbitou psychiku bezpečnější než krok do neznáma.“

Dlouhodobý teror za zavřenými dveřmi lidskou mysl doslova rozloží. Systematické vymývání mozku a nátlaková kontrola způsobí, že oběť začne věřit, že si za peklo může sama, a propadne paralyzujícímu studu. Když se k tomu přidá střídání cukru a biče, vznikne pouto, které je silnější než strach.

Odejít pak neznamená jen sbalit si kufry. Znamená to skočit do absolutního vzduchoprázdna, které děsí víc než sice krutá, ale předvídatelná realita doma. ...

Jestli jste od přírody bernardýn? Tak se proboha nesnažte být jezevčíkem! 🐕✨

Jedním z největších zdrojů trápení žen po čtyřicítce je srovnávání se s nedosažitelnými ideály. Vidíme na sociálních sítích skinny dámy a říkáme si: „Co dělám špatně, že tak nevypadám?“

Odpověď pohybové specialistky, zakladatelky studia Pohni s lety, Elišky Lechnerové je osvobozující: NEDĚLÁTE ŠPATNĚ VŮBEC NIC.

👉 Každá z nás má geneticky daný somatotyp. Někdo je přirozeně šlachovitý, někdo snadno buduje svalovou hmotu a má plnější tvary.
👉 Cílem cvičení není předělat svou genetiku, ale podtrhnout své vlastní tělo tak, aby bylo zdravé a funkční.
👉 Inspirujte se procesem, ne vzhledem: Sledujte lidi pro to, JAK se o sebe starají a JAKOU z toho mají radost, ne pro to, jaký mají obvod pasu.

Pokud jste bernardýn, buďte ten nejzdravější a nejschopnější bernardýn v okolí 🌸

🎧 Chcete vědět, jak pracovat se svým tělem bez zbytečných výčitek? Celý rozhovor s Eliškou Lechnerovou si poslechněte na našem kanálu.

💬 OTÁZKA PRO VÁS
❓ Dovedete být k vlastnímu tělu laskavé, nebo se v zrcadle ještě stále trápíte srovnáváním s druhými? Napište nám do komentářů! 👇 ...

👏Někdy máme tendenci děti neustále ubezpečovat, že jsou nejlepší, i když se jim věc zrovna nepovede. Jenže snaha ušetřit je jakéhokoliv zklamání jim v dlouhodobém horizontu spíše škodí.

Podle prof. Martina Musálka z Univerzity Karlovy je přirozená prohra ve sportovním prostředí neuvěřitelně cenný nástroj. Učí děti budovat životní houževnatost a získat klíčový návyk – překonávat překážky a nevzdávat se při prvním nezdaru.

Pokud dítě chválíme za všechno a tvoříme kolem něj iluzi neomylnosti, připravujeme ho o možnost růstu. Sport by neměl být jen o medailích, ale o schopnosti přijmout neúspěch, poučit se z něj a příště zabrat znova.

💬Chválíte své děti za každý pokus, nebo jim dokážete narovinu říct, když se jim výkon nepovedl? Jak hledáte balanc mezi pochvalou a konstruktivní kritikou? ...

Mluvíme o pohybu u dětí, ale často zapomínáme, že pohyb není jen fotbalový trénink, gymnastika nebo běhání po hřišti. Je to i schopnost vzít do ruky nářadí, posbírat na zahradě ovoce, složit dřevo nebo pomoct s těžším úklidem.

Podle prof. Martina Musálka z Univerzity Karlovy dnešní generaci chybí právě tato přirozená obratnost a ochota postavit se k fyzické výzvě. Děti často zavíráme do „bublinkové fólie“, abychom je ušetřili jakéhokoliv nepohodlí. Jenže bez lehkého nepohodlí nevychováme odolné osobnosti, které se nezakousnou při prvním nezdaru.

💬Zapojujete ještě děti do běžné fyzické práce kolem domu či na zahradě, nebo je od toho spíše šetříte? ...

„Nemůžeme děti vychovávat v nějakém skleníku a úplně před vším je chránit. Vidíme pak na dětech, když jim rodiče umetají cestičky a všechno za ně řeší, co to s nimi dělá.“— Mgr. Marie Gottfriedová

Děláme to z té nejčistší lásky. Chceme své děti ušetřit zklamání, bolesti, stresu a nepohodlí.

Jakmile se objeví i ten nejmenší problém – zapomenutý sešit, konflikt s kamarádem nebo nespravedlivá známka – někdo má tendenci okamžitě přispěchat, vzít věci do vlastních rukou a pitvat situaci na molekuly.

Jenže co se stane, když dítěti vyčistíme cestu od každého jednoho kamínku?

Jak v našem rozhovoru hluboce popisuje pedagožka a ředitelka Marie Gottfriedová, my lidé se nejvíce posouváme právě v nekomfortní zóně. Když je všechno hladké a pohodlné, stagnujeme. Teprve drobná krize, nezdar nebo překážka nás vyburcuje k akci, k objevování vlastních sil a k poznání sebe sama.

Pokud za děti vyřešíme každou překážku, nedáváme jim šanci vybudovat si to nejcennější pro dospělý život: vnitřní odolnost.

❤️ Myšlenka pro dnešní den:
Nemáme být pluhy, které dítěti umetají cestu. Máme být záchrannou sítí. Dítě potřebuje zakusit nekomfort, ale musí u toho cítit bezpečí, přijetí a lásku. Potřebuje vědět: „Můžeš zakopnout a udělat chybu. Já tu pro tebe jsem, věřím v tebe a pomůžu ti se zvednout — ale ten krok už musíš udělat ty sám/sama.“

💬 Otázka pro vás:
V jaké situaci je/bylo pro vás jako rodiče nejtěžší „stát stranou“ a nechat dítě, aby si nezdar nebo problém vyřešilo samo? A stalo se vám někdy, že vás vaše dítě překvapilo tím, jak skvěle to nakonec zvládlo bez vaší pomoci? Podělte se s námi o své zkušenosti v komentářích! 👇

🎧 Celý rozhovor o hranicích, svobodě, lidskosti a budování odolnosti u dětí si poslechněte na našem kanálu.

#laskavavychova #vychovadeti #rodicovstvi #odolnost #mariegottfriedova #skola #vztahydoma #pratelstvi #seborozvoj #firstclass #lidskost ...