





Nejoblíbenější příspěvky




Neurokouč
Lukáš EderMyšlením na vrchol
Lucie KolaříkováŘešidlo
Jsme na sociálních sítích
„Musíš do školy, musíš uspět, musíš získat pozici. Cenou je odsunutí mateřství.“ Tato mrazivě přesná slova pronesl v našem novém podcastu profesor Ladislav Krofta, elitní porodník a ředitel Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí. Trefil tak přímo do černého, pokud jde o jeden z největších problémů naší generace.
Společenský tlak na mladé ženy je dnes obrovský. Očekává se od nich dokonalé vzdělání, skvěle rozjetá kariéra a finanční stabilita dříve, než vůbec začnou uvažovat o rodině. Biologie ale nepočká a lékaři v ordinacích denně vidí následky tohoto společenského trendu:
Průměrný věk prvorodiček v Podolí aktuálně vystoupal na 32,4 roku.
Přibývá zdravotních komplikací a roste kohorta žen, které ke svému snu o dítěti potřebují asistovanou reprodukci.
Snižuje se skupina žen, které otěhotní nekomplikovaně ve věku, kdy je k tomu tělo biologicky nejlépe nastaveno (mezi 20. a 30. rokem).
V honbě za dokonalým životopisem a materiálním zázemím nás společnost často nenápadně připraví o čas na to nejzákladnější a nejdůležitější – rodinu. A jak pan profesor varuje, když posléze „dostaneme rozum“ a rozhodneme se pro dítě, řada párů už tuto šanci zkrátka nemusí dostat.
Zajímá nás váš názor! 👇 Tlačí dnešní společnost na ženy příliš, nebo je vybudování kariéry před mateřstvím zkrátka nutnost, které se nedá vyhnout? Podělte se o své zkušenosti v komentářích
„Musíš do školy, musíš uspět, musíš získat pozici. Cenou je odsunutí mateřství.“ Tato mrazivě přesná slova pronesl v našem novém podcastu profesor Ladislav Krofta, elitní porodník a ředitel Ústavu pro péči o matku a dítě v pražském Podolí. Trefil tak přímo do černého, pokud jde o jeden z největších problémů naší generace.
Společenský tlak na mladé ženy je dnes obrovský. Očekává se od nich dokonalé vzdělání, skvěle rozjetá kariéra a finanční stabilita dříve, než vůbec začnou uvažovat o rodině. Biologie ale nepočká a lékaři v ordinacích denně vidí následky tohoto společenského trendu:
Průměrný věk prvorodiček v Podolí aktuálně vystoupal na 32,4 roku.
Přibývá zdravotních komplikací a roste kohorta žen, které ke svému snu o dítěti potřebují asistovanou reprodukci.
Snižuje se skupina žen, které otěhotní nekomplikovaně ve věku, kdy je k tomu tělo biologicky nejlépe nastaveno (mezi 20. a 30. rokem).
V honbě za dokonalým životopisem a materiálním zázemím nás společnost často nenápadně připraví o čas na to nejzákladnější a nejdůležitější – rodinu. A jak pan profesor varuje, když posléze „dostaneme rozum“ a rozhodneme se pro dítě, řada párů už tuto šanci zkrátka nemusí dostat.
Zajímá nás váš názor! 👇 Tlačí dnešní společnost na ženy příliš, nebo je vybudování kariéry před mateřstvím zkrátka nutnost, které se nedá vyhnout? Podělte se o své zkušenosti v komentářích
...
🔥Kdy jste byli naposledy něčím opravdu posedlí?
V našem podcastu s Tomášem Bartkovským říká mentální kouč a trenér Marian Jelínek narovinu, že podle něj musíte být něčím posedlí. Něco hrozně rádi, dělat to do hloubky, mít jednu věc, která vás drží. Bez toho je život jenom honba za další drobnou radostí. Káva, dovolená, nákup, výlet. Ale to vás nezbaví pocitu prázdnoty.
Jelínek to spojuje s tím, že lidé dnes chtějí od života hodně, ale to, co reálně dělají, nemilují. Mít všeho dost, ale nic ne příliš. A v tom je podle něj past dnešní doby.
🎧Celý rozhovor s mentálním koučem Marianem Jelínkem najdete na našem kanálu.
💬Máte ve svém životě něco, čím jste úplně posedlí?
🔥Kdy jste byli naposledy něčím opravdu posedlí?
V našem podcastu s Tomášem Bartkovským říká mentální kouč a trenér Marian Jelínek narovinu, že podle něj musíte být něčím posedlí. Něco hrozně rádi, dělat to do hloubky, mít jednu věc, která vás drží. Bez toho je život jenom honba za další drobnou radostí. Káva, dovolená, nákup, výlet. Ale to vás nezbaví pocitu prázdnoty.
Jelínek to spojuje s tím, že lidé dnes chtějí od života hodně, ale to, co reálně dělají, nemilují. Mít všeho dost, ale nic ne příliš. A v tom je podle něj past dnešní doby.
🎧Celý rozhovor s mentálním koučem Marianem Jelínkem najdete na našem kanálu.
💬Máte ve svém životě něco, čím jste úplně posedlí?
...
„Oznámit trestný čin znamená sednout do bárky na rozbouřeném moři. Je to loterie.“ 🌊⚖️
Tato mrazivá slova přední forenzní psycholožky doc. Ludmily Čírtkové bourají naivní představu o tom, jak v Česku funguje spravedlnost. Všichni obětem říkají: „Musíš to nahlásit!“ Málokdo jim ale na rovinu řekne, jak těžký proces je pak čeká.
Když se oběť rozhodne promluvit, nevstupuje do bezpečného přístavu, ale vkládá svůj osud do rukou systému. A ten v praxi často připomíná hazard. Můžete mít naprosto jednoznačný případ. Dva soudy po sobě potvrdí, že jste obětí a pachatel dostane trest.
Pak se ale obžalovaný odvolá k Nejvyššímu soudu, ten ukáže úplně jiný právní názor a celý kolotoč zraňování začíná nanovo. Výsledek? Pachatel vyvázne s podmínkou a oběť si nese trauma na doživotí.
Proč se ze soudních síní stává bojiště, kde se místo spravedlnosti hraje právní loterie? A proč systém oběti tak často trestá podruhé?
🎧 Celý hluboký rozhovor o tom, proč česká legislativa v praxi selhává a jak oběti procházejí „peklem po pekle“, je právě teď k poslechu na kanálu Řešidlo.
„Oznámit trestný čin znamená sednout do bárky na rozbouřeném moři. Je to loterie.“ 🌊⚖️
Tato mrazivá slova přední forenzní psycholožky doc. Ludmily Čírtkové bourají naivní představu o tom, jak v Česku funguje spravedlnost. Všichni obětem říkají: „Musíš to nahlásit!“ Málokdo jim ale na rovinu řekne, jak těžký proces je pak čeká.
Když se oběť rozhodne promluvit, nevstupuje do bezpečného přístavu, ale vkládá svůj osud do rukou systému. A ten v praxi často připomíná hazard. Můžete mít naprosto jednoznačný případ. Dva soudy po sobě potvrdí, že jste obětí a pachatel dostane trest.
Pak se ale obžalovaný odvolá k Nejvyššímu soudu, ten ukáže úplně jiný právní názor a celý kolotoč zraňování začíná nanovo. Výsledek? Pachatel vyvázne s podmínkou a oběť si nese trauma na doživotí.
Proč se ze soudních síní stává bojiště, kde se místo spravedlnosti hraje právní loterie? A proč systém oběti tak často trestá podruhé?
🎧 Celý hluboký rozhovor o tom, proč česká legislativa v praxi selhává a jak oběti procházejí „peklem po pekle“, je právě teď k poslechu na kanálu Řešidlo.
...
„Ty jsi hrozná hysterka.“ „Co zase řešíš?“ „Tobě se člověk nezavděčí.“ 💔
Kolikrát v životě jste tyhle věty slyšely, když jste se pokusily vyjádřit, jak se uvnitř doopravdy cítíte?
Naše společnost má pro ženské emoce zvláštní metr. Když je muž naštvaný, je rázný nebo má stres v práci, bouchne a je to v pořádku. Když dá průchod emocím žena, okamžitě dostane nálepku. Hysterka. Blázen.
Kateřina Saint Germain v našem rozhovoru pojmenovala pravdu, která rezonuje s tisíci ženami:
„Když ukážeme emoce, jsou tam často ty nálepky jako: je hysterická, panebože, co zas chce? Já jí vůbec nerozumím. A přitom ty ženy vlastně jenom potřebují prostor, kde je můžou bezpečně vyjádřit. Bez hodnocení. Jen tak jako spočinout.“
Muži jsou často nastavení věci okamžitě opravovat, řešit a dávat emoce pryč, protože jsou pro ně náročné. Jenže žena v té chvíli nechce logický manuál na to, jak se „opravit“. Potřebuje jen bezpečný přístav. Potřebuje slyšet: „Vidím tě. Vnímám, že to máš teď těžké. A je to v pořádku.“
Pokud tenhle bezpečný prostor doma nemáme, začneme se umenšovat. Dusit to v sobě. A tělo si pak tu daň vybere jinde.
💬 Dovolujete si prožívat své emoce naplno, nebo je raději tlumíte, abyste nebyly „za ty hysterické“? Napište nám do komentářů, jak to máte vy. 👇
🎧 Celý rozhovor s Kateřinou Saint Germain o ženské cykličnosti, rituálech, odložení perfekcionismu i o tom, jak ustát vlastní emoce před dětmi a partnery, najdete na našem kanálu. Odkaz na rozhovor v komentáři.👇
„Ty jsi hrozná hysterka.“ „Co zase řešíš?“ „Tobě se člověk nezavděčí.“ 💔
Kolikrát v životě jste tyhle věty slyšely, když jste se pokusily vyjádřit, jak se uvnitř doopravdy cítíte?
Naše společnost má pro ženské emoce zvláštní metr. Když je muž naštvaný, je rázný nebo má stres v práci, bouchne a je to v pořádku. Když dá průchod emocím žena, okamžitě dostane nálepku. Hysterka. Blázen.
Kateřina Saint Germain v našem rozhovoru pojmenovala pravdu, která rezonuje s tisíci ženami:
„Když ukážeme emoce, jsou tam často ty nálepky jako: je hysterická, panebože, co zas chce? Já jí vůbec nerozumím. A přitom ty ženy vlastně jenom potřebují prostor, kde je můžou bezpečně vyjádřit. Bez hodnocení. Jen tak jako spočinout.“
Muži jsou často nastavení věci okamžitě opravovat, řešit a dávat emoce pryč, protože jsou pro ně náročné. Jenže žena v té chvíli nechce logický manuál na to, jak se „opravit“. Potřebuje jen bezpečný přístav. Potřebuje slyšet: „Vidím tě. Vnímám, že to máš teď těžké. A je to v pořádku.“
Pokud tenhle bezpečný prostor doma nemáme, začneme se umenšovat. Dusit to v sobě. A tělo si pak tu daň vybere jinde.
💬 Dovolujete si prožívat své emoce naplno, nebo je raději tlumíte, abyste nebyly „za ty hysterické“? Napište nám do komentářů, jak to máte vy. 👇
🎧 Celý rozhovor s Kateřinou Saint Germain o ženské cykličnosti, rituálech, odložení perfekcionismu i o tom, jak ustát vlastní emoce před dětmi a partnery, najdete na našem kanálu. Odkaz na rozhovor v komentáři.👇
...
✍️ Píšete ještě někdy něco ručně?
Autor knihy Vzestup a pád lidské mysli a neurolog Martin Jan Stránský v našem podcastu potvrdil, že psaní rukou a psaní na klávesnici jsou pro náš mozek dva úplně odlišné světy.
Když píšete rukou, mozek pracuje současně na mnoha úrovních. Tvoří tvar písmene, ovládá jemnou motoriku, drží linku, propojuje význam slova s jeho obrazem. Když píšete na klávesnici, většina těchto procesů odpadá. Mozek zakrňuje. A to, co dříve dělal sám, postupně dělat přestane.
Podobně to doktor Stránský říká i o čtení. Stovky vědeckých studií podle něj ukázaly, že čtení z papíru zapojuje paměť mnohonásobně víc než čtení z obrazovky. Co radí neurolog? Pokud už se musíte něco důležitého naučit z počítače, vytiskněte si to.
💬 Kdy jste si naposledy psali rukou něco delšího než nákupní seznam?
🎁 NOVINKA MUDr. Stránského - kniha Vzestup a pád lidské mysli doplněná o poznatky z nových studií PRÁVĚ VYŠLA v druhém aktualizovaném vydání a koupit ji můžete exkluzivně pouze u nás: firstclass.cz/produkt/vzestup-a-pad-lidske-mysli
🎧 Celý rozhovor neurologa Stránského o digitalizaci, AI a o tom, jak chránit svůj mozek, najdete na našem YT kanálu - https://www.youtube.com/watch?v=8QtP9GxfYs4
✍️ Píšete ještě někdy něco ručně?
Autor knihy Vzestup a pád lidské mysli a neurolog Martin Jan Stránský v našem podcastu potvrdil, že psaní rukou a psaní na klávesnici jsou pro náš mozek dva úplně odlišné světy.
Když píšete rukou, mozek pracuje současně na mnoha úrovních. Tvoří tvar písmene, ovládá jemnou motoriku, drží linku, propojuje význam slova s jeho obrazem. Když píšete na klávesnici, většina těchto procesů odpadá. Mozek zakrňuje. A to, co dříve dělal sám, postupně dělat přestane.
Podobně to doktor Stránský říká i o čtení. Stovky vědeckých studií podle něj ukázaly, že čtení z papíru zapojuje paměť mnohonásobně víc než čtení z obrazovky. Co radí neurolog? Pokud už se musíte něco důležitého naučit z počítače, vytiskněte si to.
💬 Kdy jste si naposledy psali rukou něco delšího než nákupní seznam?
🎁 NOVINKA MUDr. Stránského - kniha Vzestup a pád lidské mysli doplněná o poznatky z nových studií PRÁVĚ VYŠLA v druhém aktualizovaném vydání a koupit ji můžete exkluzivně pouze u nás: firstclass.cz/produkt/vzestup-a-pad-lidske-mysli
🎧 Celý rozhovor neurologa Stránského o digitalizaci, AI a o tom, jak chránit svůj mozek, najdete na našem YT kanálu - https://www.youtube.com/watch?v=8QtP9GxfYs4
...
💬 „Pocity pro mě nejsou jen nějaká teorie. V mé práci s pacienty jsou tím nejdůležitějším vodítkem.“
Tento pohled uznávané neuropsycholožky prof. Lenky Krámské ukazuje, jak moc v běžném životě podceňujeme to, co prožíváme.
Často máme pocit, že když se rozpláčeme nebo ukážeme naštvání, znamená to, že situaci nezvládáme. Společnost nás nutí jednat racionálně, chladnokrevně a s ledovým klidem. Jenže naše prožívání má obrovský smysl. Je to okamžitá zpráva o tom, jak se v danou chvíli doopravdy máme.
Když tyto signály dlouhodobě přecházíme a tváříme se, že neexistují, zaděláváme si na velké potíže. Paní profesorka v rozhovoru popisuje, že ve své mnohaleté praxi s lidmi nemůže pracovat jen s fakty z jejich hlavy. Musí se ptát na to, co se v nich skutečně odehrává. Protože naše zdraví a naše nálady/pocity jsou spojené nádoby.
Zkusme dnes sami sobě ulevit. Až se příště dostaví úzkost, zklamání nebo hněv, nezkoušejte to okamžitě zahnat úkoly nebo přemáháním. Zkuste si ten moment jen prožít a vzít ho na vědomí jako přirozenou součást dne.
💬 Napište nám do komentářů:
Dáváte svým náladám a prožitkům volný průběh, nebo se snažíte být pro své okolí za každou cenu ti klidní a vyrovnaní? Pojďme si o tom upřímně popovídat.
🎧 Celý rozhovor s paní profesorkou o tom, jak se k sobě chovat s větším respektem, najdete pod odkazem v komentáři👇
💬 „Pocity pro mě nejsou jen nějaká teorie. V mé práci s pacienty jsou tím nejdůležitějším vodítkem.“
Tento pohled uznávané neuropsycholožky prof. Lenky Krámské ukazuje, jak moc v běžném životě podceňujeme to, co prožíváme.
Často máme pocit, že když se rozpláčeme nebo ukážeme naštvání, znamená to, že situaci nezvládáme. Společnost nás nutí jednat racionálně, chladnokrevně a s ledovým klidem. Jenže naše prožívání má obrovský smysl. Je to okamžitá zpráva o tom, jak se v danou chvíli doopravdy máme.
Když tyto signály dlouhodobě přecházíme a tváříme se, že neexistují, zaděláváme si na velké potíže. Paní profesorka v rozhovoru popisuje, že ve své mnohaleté praxi s lidmi nemůže pracovat jen s fakty z jejich hlavy. Musí se ptát na to, co se v nich skutečně odehrává. Protože naše zdraví a naše nálady/pocity jsou spojené nádoby.
Zkusme dnes sami sobě ulevit. Až se příště dostaví úzkost, zklamání nebo hněv, nezkoušejte to okamžitě zahnat úkoly nebo přemáháním. Zkuste si ten moment jen prožít a vzít ho na vědomí jako přirozenou součást dne.
💬 Napište nám do komentářů:
Dáváte svým náladám a prožitkům volný průběh, nebo se snažíte být pro své okolí za každou cenu ti klidní a vyrovnaní? Pojďme si o tom upřímně popovídat.
🎧 Celý rozhovor s paní profesorkou o tom, jak se k sobě chovat s větším respektem, najdete pod odkazem v komentáři👇
...
🚨 Domácí porod: Svobodná volba, nebo obrovský hazard?
Přední český porodník, profesor Ladislav Krofta, v našem podcastu otevřel velmi kontroverzní téma domácích porodů. A jeho postoj je podložený tvrdými daty i dlouholetou praxí.
Proč před tímto trendem varuje?
Závod s časem: Pokud se během porodu objeví komplikace, lékaři mají zhruba 15 minut na to, aby provedli nezbytný operační zásah a předešli tragédii. Zvládnout tento přesun z domova na sál je podle něj „naprosto nereálné“.
Největší hrozba: Tím vůbec nejvýznamnějším rizikovým faktorem pro porod doma je skutečnost, že jde o první porod. Žena, která rodí poprvé bez přítomnosti lékařského personálu, se vystavuje obrovskému riziku.
„Tele se lva nebojí“: Profesor Krofta k tomu výstižně dodává citát svého učitele. Pokud nemáte hluboké odborné znalosti a zkušenosti, často ani netušíte, jaká nebezpečí vás reálně mohou potkat, a můžete snadno nabýt falešného dojmu, že se nic zlého nemůže stát.
Profesor navíc upozorňuje, že doba neosobních porodnic je dávno pryč. Dnešní porodní pokoje často připomínají hotelové zázemí a personál se snaží vyjít rodičkám maximálně vstříc.
👇 Jaký je váš názor? Má podle vás stát dohlížet na to, aby děti přicházely na svět v bezpečí nemocnic, nebo by měla mít žena absolutní svobodu porodit doma? Napište nám do komentářů!
🚨 Domácí porod: Svobodná volba, nebo obrovský hazard?
Přední český porodník, profesor Ladislav Krofta, v našem podcastu otevřel velmi kontroverzní téma domácích porodů. A jeho postoj je podložený tvrdými daty i dlouholetou praxí.
Proč před tímto trendem varuje?
Závod s časem: Pokud se během porodu objeví komplikace, lékaři mají zhruba 15 minut na to, aby provedli nezbytný operační zásah a předešli tragédii. Zvládnout tento přesun z domova na sál je podle něj „naprosto nereálné“.
Největší hrozba: Tím vůbec nejvýznamnějším rizikovým faktorem pro porod doma je skutečnost, že jde o první porod. Žena, která rodí poprvé bez přítomnosti lékařského personálu, se vystavuje obrovskému riziku.
„Tele se lva nebojí“: Profesor Krofta k tomu výstižně dodává citát svého učitele. Pokud nemáte hluboké odborné znalosti a zkušenosti, často ani netušíte, jaká nebezpečí vás reálně mohou potkat, a můžete snadno nabýt falešného dojmu, že se nic zlého nemůže stát.
Profesor navíc upozorňuje, že doba neosobních porodnic je dávno pryč. Dnešní porodní pokoje často připomínají hotelové zázemí a personál se snaží vyjít rodičkám maximálně vstříc.
👇 Jaký je váš názor? Má podle vás stát dohlížet na to, aby děti přicházely na svět v bezpečí nemocnic, nebo by měla mít žena absolutní svobodu porodit doma? Napište nám do komentářů!
...
💊 Vaše dítě právě fetuje. A vy jste jeho dealer.
V našem podcastu o tom narovinu mluví neurolog Martin Jan Stránský, autor knihy Vzestup a pád lidské mysli. Říká, že krátkodobá videa, lajky a scrollování na TikToku mění bilanci dopaminu a serotoninu v dětském mozku úplně stejně jako tvrdé drogy. Není v tom žádný rozdíl. Mozek nepozná, jestli jste si dali heroin, nebo otevřeli sociální síť.
Po celém světě dnes existuje přes sto klinik, které léčí lidi se závislostí na obrazovkách. Téměř všechny vznikly původně jako detoxifikační centra pro narkomany. A když měly nastavit protokol léčby závislosti na mobilních telefonech, ukázalo se, že žádný nový nepotřebují. Stačilo ve starých dokumentech přepsat slovo „heroin" za „mobil". Postup léčby je úplně stejný.
„To není názor," říká doktor Stránský. „To jsou fakta."
Mezi tím se v Česku už řadu let nedělá nic. České děti tráví u obrazovek průměrně čtyři a půl hodiny denně. To je doslova veškerý jejich volný čas. A rodiče, místo aby šli proti tomu, často sami koupí dítěti telefon dřív, než dokáže přečíst první větu.
🎧 Celý rozhovor neurologa o digitální závislosti dětí a o tom, jak se s ní bojuje, najdete na našem kanálu.
💬 Buďte upřímní — kolik hodin denně tráví u obrazovky vaše děti?
💊 Vaše dítě právě fetuje. A vy jste jeho dealer.
V našem podcastu o tom narovinu mluví neurolog Martin Jan Stránský, autor knihy Vzestup a pád lidské mysli. Říká, že krátkodobá videa, lajky a scrollování na TikToku mění bilanci dopaminu a serotoninu v dětském mozku úplně stejně jako tvrdé drogy. Není v tom žádný rozdíl. Mozek nepozná, jestli jste si dali heroin, nebo otevřeli sociální síť.
Po celém světě dnes existuje přes sto klinik, které léčí lidi se závislostí na obrazovkách. Téměř všechny vznikly původně jako detoxifikační centra pro narkomany. A když měly nastavit protokol léčby závislosti na mobilních telefonech, ukázalo se, že žádný nový nepotřebují. Stačilo ve starých dokumentech přepsat slovo „heroin" za „mobil". Postup léčby je úplně stejný.
„To není názor," říká doktor Stránský. „To jsou fakta."
Mezi tím se v Česku už řadu let nedělá nic. České děti tráví u obrazovek průměrně čtyři a půl hodiny denně. To je doslova veškerý jejich volný čas. A rodiče, místo aby šli proti tomu, často sami koupí dítěti telefon dřív, než dokáže přečíst první větu.
🎧 Celý rozhovor neurologa o digitální závislosti dětí a o tom, jak se s ní bojuje, najdete na našem kanálu.
💬 Buďte upřímní — kolik hodin denně tráví u obrazovky vaše děti?
...




„Oznámit trestný čin znamená sednout do bárky na rozbouřeném moři. Je to loterie.“ 🌊⚖️
Tato mrazivá slova přední forenzní psycholožky doc. Ludmily Čírtkové bourají naivní představu o tom, jak v Česku funguje spravedlnost. Všichni obětem říkají: „Musíš to nahlásit!“ Málokdo jim ale na rovinu řekne, jak těžký proces je pak čeká.
Když se oběť rozhodne promluvit, nevstupuje do bezpečného přístavu, ale vkládá svůj osud do rukou systému. A ten v praxi často připomíná hazard. Můžete mít naprosto jednoznačný případ. Dva soudy po sobě potvrdí, že jste obětí a pachatel dostane trest.
Pak se ale obžalovaný odvolá k Nejvyššímu soudu, ten ukáže úplně jiný právní názor a celý kolotoč zraňování začíná nanovo. Výsledek? Pachatel vyvázne s podmínkou a oběť si nese trauma na doživotí.
Proč se ze soudních síní stává bojiště, kde se místo spravedlnosti hraje právní loterie? A proč systém oběti tak často trestá podruhé?
🎧 Celý hluboký rozhovor o tom, proč česká legislativa v praxi selhává a jak oběti procházejí „peklem po pekle“, je právě teď k poslechu na kanálu Řešidlo. ... See MoreSee Less
1 CommentsComment on Facebook
„Ty jsi hrozná hysterka.“ „Co zase řešíš?“ „Tobě se člověk nezavděčí.“ 💔
Kolikrát v životě jste tyhle věty slyšely, když jste se pokusily vyjádřit, jak se uvnitř doopravdy cítíte?
Naše společnost má pro ženské emoce zvláštní metr. Když je muž naštvaný, je rázný nebo má stres v práci, bouchne a je to v pořádku. Když dá průchod emocím žena, okamžitě dostane nálepku. Hysterka. Blázen.
Kateřina Saint Germain v našem rozhovoru pojmenovala pravdu, která rezonuje s tisíci ženami:
„Když ukážeme emoce, jsou tam často ty nálepky jako: je hysterická, panebože, co zas chce? Já jí vůbec nerozumím. A přitom ty ženy vlastně jenom potřebují prostor, kde je můžou bezpečně vyjádřit. Bez hodnocení. Jen tak jako spočinout.“
Muži jsou často nastavení věci okamžitě opravovat, řešit a dávat emoce pryč, protože jsou pro ně náročné. Jenže žena v té chvíli nechce logický manuál na to, jak se „opravit“. Potřebuje jen bezpečný přístav. Potřebuje slyšet: „Vidím tě. Vnímám, že to máš teď těžké. A je to v pořádku.“
Pokud tenhle bezpečný prostor doma nemáme, začneme se umenšovat. Dusit to v sobě. A tělo si pak tu daň vybere jinde.
💬 Dovolujete si prožívat své emoce naplno, nebo je raději tlumíte, abyste nebyly „za ty hysterické“? Napište nám do komentářů, jak to máte vy. 👇
🎧 Celý rozhovor s Kateřinou Saint Germain o ženské cykličnosti, rituálech, odložení perfekcionismu i o tom, jak ustát vlastní emoce před dětmi a partnery, najdete na našem kanálu. Odkaz na rozhovor v komentáři.👇 ... See MoreSee Less
26 CommentsComment on Facebook
✍️ Píšete ještě někdy něco ručně?
Autor knihy Vzestup a pád lidské mysli a neurolog Martin Jan Stránský v našem podcastu potvrdil, že psaní rukou a psaní na klávesnici jsou pro náš mozek dva úplně odlišné světy.
Když píšete rukou, mozek pracuje současně na mnoha úrovních. Tvoří tvar písmene, ovládá jemnou motoriku, drží linku, propojuje význam slova s jeho obrazem. Když píšete na klávesnici, většina těchto procesů odpadá. Mozek zakrňuje. A to, co dříve dělal sám, postupně dělat přestane.
Podobně to doktor Stránský říká i o čtení. Stovky vědeckých studií podle něj ukázaly, že čtení z papíru zapojuje paměť mnohonásobně víc než čtení z obrazovky. Co radí neurolog? Pokud už se musíte něco důležitého naučit z počítače, vytiskněte si to.
💬 Kdy jste si naposledy psali rukou něco delšího než nákupní seznam?
🎁 NOVINKA MUDr. Stránského - kniha Vzestup a pád lidské mysli doplněná o poznatky z nových studií PRÁVĚ VYŠLA v druhém aktualizovaném vydání a koupit ji můžete exkluzivně pouze u nás: firstclass.cz/produkt/vzestup-a-pad-lidske-mysli
🎧 Celý rozhovor neurologa Stránského o digitalizaci, AI a o tom, jak chránit svůj mozek, najdete na našem YT kanálu - www.youtube.com/watch?v=8QtP9GxfYs4 ... See MoreSee Less
12 CommentsComment on Facebook
💬 „Pocity pro mě nejsou jen nějaká teorie. V mé práci s pacienty jsou tím nejdůležitějším vodítkem.“
Tento pohled uznávané neuropsycholožky prof. Lenky Krámské ukazuje, jak moc v běžném životě podceňujeme to, co prožíváme.
Často máme pocit, že když se rozpláčeme nebo ukážeme naštvání, znamená to, že situaci nezvládáme. Společnost nás nutí jednat racionálně, chladnokrevně a s ledovým klidem. Jenže naše prožívání má obrovský smysl. Je to okamžitá zpráva o tom, jak se v danou chvíli doopravdy máme.
Když tyto signály dlouhodobě přecházíme a tváříme se, že neexistují, zaděláváme si na velké potíže. Paní profesorka v rozhovoru popisuje, že ve své mnohaleté praxi s lidmi nemůže pracovat jen s fakty z jejich hlavy. Musí se ptát na to, co se v nich skutečně odehrává. Protože naše zdraví a naše nálady/pocity jsou spojené nádoby.
Zkusme dnes sami sobě ulevit. Až se příště dostaví úzkost, zklamání nebo hněv, nezkoušejte to okamžitě zahnat úkoly nebo přemáháním. Zkuste si ten moment jen prožít a vzít ho na vědomí jako přirozenou součást dne.
💬 Napište nám do komentářů:
Dáváte svým náladám a prožitkům volný průběh, nebo se snažíte být pro své okolí za každou cenu ti klidní a vyrovnaní? Pojďme si o tom upřímně popovídat.
🎧 Celý rozhovor s paní profesorkou o tom, jak se k sobě chovat s větším respektem, najdete pod odkazem v komentáři👇 ... See MoreSee Less
2 CommentsComment on Facebook
🚨 Domácí porod: Svobodná volba, nebo obrovský hazard?
Přední český porodník, profesor Ladislav Krofta, v našem podcastu otevřel velmi kontroverzní téma domácích porodů. A jeho postoj je podložený tvrdými daty i dlouholetou praxí.
Proč před tímto trendem varuje?
Závod s časem: Pokud se během porodu objeví komplikace, lékaři mají zhruba 15 minut na to, aby provedli nezbytný operační zásah a předešli tragédii. Zvládnout tento přesun z domova na sál je podle něj „naprosto nereálné“.
Největší hrozba: Tím vůbec nejvýznamnějším rizikovým faktorem pro porod doma je skutečnost, že jde o první porod. Žena, která rodí poprvé bez přítomnosti lékařského personálu, se vystavuje obrovskému riziku.
„Tele se lva nebojí“: Profesor Krofta k tomu výstižně dodává citát svého učitele. Pokud nemáte hluboké odborné znalosti a zkušenosti, často ani netušíte, jaká nebezpečí vás reálně mohou potkat, a můžete snadno nabýt falešného dojmu, že se nic zlého nemůže stát.
Profesor navíc upozorňuje, že doba neosobních porodnic je dávno pryč. Dnešní porodní pokoje často připomínají hotelové zázemí a personál se snaží vyjít rodičkám maximálně vstříc.
👇 Jaký je váš názor? Má podle vás stát dohlížet na to, aby děti přicházely na svět v bezpečí nemocnic, nebo by měla mít žena absolutní svobodu porodit doma? Napište nám do komentářů! ... See MoreSee Less
88 CommentsComment on Facebook
💊 Vaše dítě právě fetuje. A vy jste jeho dealer.
V našem podcastu o tom narovinu mluví neurolog Martin Jan Stránský, autor knihy Vzestup a pád lidské mysli. Říká, že krátkodobá videa, lajky a scrollování na TikToku mění bilanci dopaminu a serotoninu v dětském mozku úplně stejně jako tvrdé drogy. Není v tom žádný rozdíl. Mozek nepozná, jestli jste si dali heroin, nebo otevřeli sociální síť.
Po celém světě dnes existuje přes sto klinik, které léčí lidi se závislostí na obrazovkách. Téměř všechny vznikly původně jako detoxifikační centra pro narkomany. A když měly nastavit protokol léčby závislosti na mobilních telefonech, ukázalo se, že žádný nový nepotřebují. Stačilo ve starých dokumentech přepsat slovo „heroin" za „mobil". Postup léčby je úplně stejný.
„To není názor," říká doktor Stránský. „To jsou fakta."
Mezi tím se v Česku už řadu let nedělá nic. České děti tráví u obrazovek průměrně čtyři a půl hodiny denně. To je doslova veškerý jejich volný čas. A rodiče, místo aby šli proti tomu, často sami koupí dítěti telefon dřív, než dokáže přečíst první větu.
🎧 Celý rozhovor neurologa o digitální závislosti dětí a o tom, jak se s ní bojuje, najdete na našem kanálu.
💬 Buďte upřímní — kolik hodin denně tráví u obrazovky vaše děti? ... See MoreSee Less
19 CommentsComment on Facebook