





Nejoblíbenější příspěvky




Neurokouč
Lukáš EderMyšlením na vrchol
Lucie KolaříkováŘešidlo
Jsme na sociálních sítích
Pokud děláte svou práci jen z povinnosti a pro výplatu, dříve či později vás to vyčerpá a okolí to pozná. Když ale do toho, co děláte, dáte skutečné srdce a přesvědčení, stane se něco neuvěřitelného. Peníze i úspěch dorazí jako naprosto přirozený vedlejší efekt. Lidé tu energii z vás vycítí a sami za vámi začnou chodit, aniž byste je museli k čemukoliv nutit.
Děláte svou práci s opravdovou vášní, nebo si chodíte jen odsedět osmičku? Napište mi do komentářů! 👇
Pokud děláte svou práci jen z povinnosti a pro výplatu, dříve či později vás to vyčerpá a okolí to pozná. Když ale do toho, co děláte, dáte skutečné srdce a přesvědčení, stane se něco neuvěřitelného. Peníze i úspěch dorazí jako naprosto přirozený vedlejší efekt. Lidé tu energii z vás vycítí a sami za vámi začnou chodit, aniž byste je museli k čemukoliv nutit.
Děláte svou práci s opravdovou vášní, nebo si chodíte jen odsedět osmičku? Napište mi do komentářů! 👇
...
Často strávíme roky tím, že pobíháme po světě a hledáme odpověď na otázku: „Co je smyslem mého života?“
Nakupujeme další kurzy seberozvoje, hromadíme majetek nebo čekáme, až nás naplní nová práce či partnerský vztah. Jenže smysl života není schovaný někde venku jako poklad, který musíte objevit na konci mapy.
Smysl v sobě nosíte od samého počátku – jediný úkol spočívá v tom odhrnout vrstvy očekávání, role a masky, které jsme si během života nasadili.
Lektor jungiánské psychologie Ing. Daniel Paulus navrhuje otočit celou perspektivu: Místo otázky „Co dá život mně?“ se začít ptát „Čím mohu já přispět životu a jaký dar mohu dát druhým?
💬Co vám v životě nejvíce pomáhá ztišit ten vnější šum a vrátit se sám k sobě?
Často strávíme roky tím, že pobíháme po světě a hledáme odpověď na otázku: „Co je smyslem mého života?“
Nakupujeme další kurzy seberozvoje, hromadíme majetek nebo čekáme, až nás naplní nová práce či partnerský vztah. Jenže smysl života není schovaný někde venku jako poklad, který musíte objevit na konci mapy.
Smysl v sobě nosíte od samého počátku – jediný úkol spočívá v tom odhrnout vrstvy očekávání, role a masky, které jsme si během života nasadili.
Lektor jungiánské psychologie Ing. Daniel Paulus navrhuje otočit celou perspektivu: Místo otázky „Co dá život mně?“ se začít ptát „Čím mohu já přispět životu a jaký dar mohu dát druhým?
💬Co vám v životě nejvíce pomáhá ztišit ten vnější šum a vrátit se sám k sobě?
...
Petr Jan Křen to v podcastu vystihl naprosto přesně. Přirozená lidská potřeba zavděčit se a neustálý strach, abychom náhodou neřekli nebo neudělali něco špatně, nás často nutí nasazovat si před okolím masku.
Jakmile ale pochopíte, že čím větší je rozpor mezi vaším skutečným já a rolí, kterou hrajete pro ostatní, tím víc vnitřní energie ztrácíte, přijde obrovská úleva. Snaha zalíbit se všem vás totiž stojí nejen síly, ale paradoxně vám do života a byznysu přitáhne lidi, kteří tam vlastně nemají co dělat – získali jste je totiž na základě přetvářky a falešné skořápky. Naopak odvaha být autentický a stát si nahlas za svými hodnotami funguje jako přirozený filtr, který k vám přivede ty správné kolegy i klienty, se kterými vás to bude skutečně bavit a život bude mnohem snazší.
Vzpomenete si na konkrétní situaci, kdy jste tuhle snahu zavděčit se naposledy hodil za hlavu a pocítil tu obrovskou svobodu?
Petr Jan Křen to v podcastu vystihl naprosto přesně. Přirozená lidská potřeba zavděčit se a neustálý strach, abychom náhodou neřekli nebo neudělali něco špatně, nás často nutí nasazovat si před okolím masku.
Jakmile ale pochopíte, že čím větší je rozpor mezi vaším skutečným já a rolí, kterou hrajete pro ostatní, tím víc vnitřní energie ztrácíte, přijde obrovská úleva. Snaha zalíbit se všem vás totiž stojí nejen síly, ale paradoxně vám do života a byznysu přitáhne lidi, kteří tam vlastně nemají co dělat – získali jste je totiž na základě přetvářky a falešné skořápky. Naopak odvaha být autentický a stát si nahlas za svými hodnotami funguje jako přirozený filtr, který k vám přivede ty správné kolegy i klienty, se kterými vás to bude skutečně bavit a život bude mnohem snazší.
Vzpomenete si na konkrétní situaci, kdy jste tuhle snahu zavděčit se naposledy hodil za hlavu a pocítil tu obrovskou svobodu?
...
„Když jsme v pohodě, je to příjemné, ale moc se neposouváme.“
Tato věta pedagožky a ředitelky ZŠ v Trmicích Mgr. Marie Gottfriedové otevírá téma, se kterým v dobré víře zápasí většina rodičů. Z čisté lásky chceme svoje děti chránit před jakýmkoliv nepohodlím, stresem či nezdarem. Jenže co se stane, když je vychováváme ve skleníku a každý drobný zádrhel hned přispěcháme za ně řešit a pitvat „na molekuly“?
V rozhovoru paní ředitelka připomíná, proč je pro náš život zdravá míra nekomfortu nepostradatelná:
🌱 1. Učíme se v nekomfortní zóně
Pohodlí je příjemné, ale neposouvá nás. Teprve drobná krize nebo překážka nás vyburcuje k akci, k novým zjištěním a k hlubšímu sebepoznání.
🚫 2. Umetání cestiček bere sílu
Pokud za dítě vyřešíme každý problém ještě dříve, než ho vůbec pocítí, odebíráme mu šanci zkusit vlastní síly a vybudovat si vnitřní odolnost.
🛡️ 3. Rozhoduje prostředí, ve kterém stresu čelíme
Zdravý stres dítě nezničitelným způsobem neposune, pokud mu čelí v přívětivém prostředí. Podhoubím všeho je dobrá atmosféra a respekt mezi lidmi — ať už doma, nebo ve škole.
💬 Otázka do komentářů (podělte se s námi o svůj příběh):
Pro rodiče: V jaké situaci bylo pro vás nejtežší „nezasáhnout“ a nechat dítě, aby si nekomfort nebo překážku vyřešilo samo?
Pro žáky: Vzpomínáte si na moment, který byl sice těžký a nepříjemný, ale s odstupem času jste rádi, že jste si jím prošli?
Těšíme se na vaše odpovědi v komentářích! 👇
🎧 Celý poutavý rozhovor s Marií Gottfriedovou o budování odolnosti, hranicích i lidském přístupu ve školství si poslechněte na našem kanálu. (Odkaz najdete v prvním komentáři)
„Když jsme v pohodě, je to příjemné, ale moc se neposouváme.“
Tato věta pedagožky a ředitelky ZŠ v Trmicích Mgr. Marie Gottfriedové otevírá téma, se kterým v dobré víře zápasí většina rodičů. Z čisté lásky chceme svoje děti chránit před jakýmkoliv nepohodlím, stresem či nezdarem. Jenže co se stane, když je vychováváme ve skleníku a každý drobný zádrhel hned přispěcháme za ně řešit a pitvat „na molekuly“?
V rozhovoru paní ředitelka připomíná, proč je pro náš život zdravá míra nekomfortu nepostradatelná:
🌱 1. Učíme se v nekomfortní zóně
Pohodlí je příjemné, ale neposouvá nás. Teprve drobná krize nebo překážka nás vyburcuje k akci, k novým zjištěním a k hlubšímu sebepoznání.
🚫 2. Umetání cestiček bere sílu
Pokud za dítě vyřešíme každý problém ještě dříve, než ho vůbec pocítí, odebíráme mu šanci zkusit vlastní síly a vybudovat si vnitřní odolnost.
🛡️ 3. Rozhoduje prostředí, ve kterém stresu čelíme
Zdravý stres dítě nezničitelným způsobem neposune, pokud mu čelí v přívětivém prostředí. Podhoubím všeho je dobrá atmosféra a respekt mezi lidmi — ať už doma, nebo ve škole.
💬 Otázka do komentářů (podělte se s námi o svůj příběh):
Pro rodiče: V jaké situaci bylo pro vás nejtežší „nezasáhnout“ a nechat dítě, aby si nekomfort nebo překážku vyřešilo samo?
Pro žáky: Vzpomínáte si na moment, který byl sice těžký a nepříjemný, ale s odstupem času jste rádi, že jste si jím prošli?
Těšíme se na vaše odpovědi v komentářích! 👇
🎧 Celý poutavý rozhovor s Marií Gottfriedovou o budování odolnosti, hranicích i lidském přístupu ve školství si poslechněte na našem kanálu. (Odkaz najdete v prvním komentáři)
...
Kdy v životě konečně kývnete na opravdovou změnu? Přiznejme si to – většinou až ve chvíli, kdy už je ten současný stav fakt k nevydržení.
Psycholog a trenér Mgr. Petr Mutinský v našem rozhovoru pojmenovává syrovou pravdu o tom, jak funguje naše mysl při dosahování cílů a vytváření návyků.
Většina z nás čeká se změnou až na moment, kdy je nekomfort stávající situace větší než strach z neznáma. Jak ale tento proces otočit ve svůj prospěch a vybudovat si trvalou sebedůvěru?
💡 Budujte sebeúčinnost (self-efficacy): Důvěra ve vlastní schopnosti neroste z teoretických plánů, ale z reálných zážitků úspěchu. Každý malý zvládnutý krok posiluje vědomí, že dokážete zvládnut i další výzvy.
🧠 Používejte psychologickou flexibilitu: Máte na trénink jen 20 minut místo plánované hodiny? Nerezignujte! Mezi tím „nedělat nic“ a „udělat alespoň něco“ je z hlediska vědy i psychiky obrovský rozdíl.
🔥 Spojte akci s emocemi: Můžete mít prostudované desítky návodů, ale dokud nejste o změně vnitřně přesvědčeni skrze emoce, šance na úspěch prudce klesá. Začněte s minimálním úsilím, které dokážete udělat hned.
🔄 Pravidelně kotrolujte svou vizi: Často si plníme jeden cíl za druhým, aniž bychom si všimli, že už nás nenaplňují. Nezapomínejte si po čase udělat rekapitulaci toho, kam vlastně směřujete.
🛡️ Mějte více záchranných sítí: Pokud je cvičení nebo jedna jediná aktivita tím jediným, v čem se realizujete, při jejím výpadku se zhroutí vše. Experimentujte a objevujte více oblastí růstu.
🎧 CHCETE JÍT VŠECHNO POCHOPIT DO HLOUPKY?
Poslechněte si celý rozhovor s Mgr. Petrem Mutinským na našem kanálu!
Dozvíte se, jak propojovat fyzický trénink s prací na vlastní psychice, jak si budovat mentální odolnost a jak převzít plnou kontrolu nad svým zdravím i delším životem.
💬 OTÁZKA PRO VÁS:
Máte tendenci rušit celý trénink nebo aktivitu, když na ni nemáte dostatek času, nebo dokážete přepnout do flexibilního režimu a udělat alespoň 15-20 minut? Napište nám svou zkušenost! 👇
Kdy v životě konečně kývnete na opravdovou změnu? Přiznejme si to – většinou až ve chvíli, kdy už je ten současný stav fakt k nevydržení.
Psycholog a trenér Mgr. Petr Mutinský v našem rozhovoru pojmenovává syrovou pravdu o tom, jak funguje naše mysl při dosahování cílů a vytváření návyků.
Většina z nás čeká se změnou až na moment, kdy je nekomfort stávající situace větší než strach z neznáma. Jak ale tento proces otočit ve svůj prospěch a vybudovat si trvalou sebedůvěru?
💡 Budujte sebeúčinnost (self-efficacy): Důvěra ve vlastní schopnosti neroste z teoretických plánů, ale z reálných zážitků úspěchu. Každý malý zvládnutý krok posiluje vědomí, že dokážete zvládnut i další výzvy.
🧠 Používejte psychologickou flexibilitu: Máte na trénink jen 20 minut místo plánované hodiny? Nerezignujte! Mezi tím „nedělat nic“ a „udělat alespoň něco“ je z hlediska vědy i psychiky obrovský rozdíl.
🔥 Spojte akci s emocemi: Můžete mít prostudované desítky návodů, ale dokud nejste o změně vnitřně přesvědčeni skrze emoce, šance na úspěch prudce klesá. Začněte s minimálním úsilím, které dokážete udělat hned.
🔄 Pravidelně kotrolujte svou vizi: Často si plníme jeden cíl za druhým, aniž bychom si všimli, že už nás nenaplňují. Nezapomínejte si po čase udělat rekapitulaci toho, kam vlastně směřujete.
🛡️ Mějte více záchranných sítí: Pokud je cvičení nebo jedna jediná aktivita tím jediným, v čem se realizujete, při jejím výpadku se zhroutí vše. Experimentujte a objevujte více oblastí růstu.
🎧 CHCETE JÍT VŠECHNO POCHOPIT DO HLOUPKY?
Poslechněte si celý rozhovor s Mgr. Petrem Mutinským na našem kanálu!
Dozvíte se, jak propojovat fyzický trénink s prací na vlastní psychice, jak si budovat mentální odolnost a jak převzít plnou kontrolu nad svým zdravím i delším životem.
💬 OTÁZKA PRO VÁS:
Máte tendenci rušit celý trénink nebo aktivitu, když na ni nemáte dostatek času, nebo dokážete přepnout do flexibilního režimu a udělat alespoň 15-20 minut? Napište nám svou zkušenost! 👇
...
💞Zamilovanost bývá nádherná, ale bývá to také okamžik, kdy jsme slepí k realitě. V té největší fázi zamilovanosti často nevidíme člověka, který stojí před námi, ale promítáme na něj své vlastní vnitřní představy, touhy a nesplněná přání.
Jung tomu říká projekce. Věříme, že ten druhý je zapadajícím kouskem do naší skládačky, který nás konečně doplní. Jenže opravdový a zralý vztah nezačíná ve chvíli, kdy si nasadíme růžové brýle – začíná až ve chvíli, kdy spadnou. Teprve když si dovolíme uvidět partnera takového, jaký doopravdy je, dostáváme šanci vybudovat něco reálného.
Kde vnímat hranici mezi ideálem a realitou? O projekcích v partnerských vztazích, archetypech i o tom, jak najít vnitřní celistvost, mluví v novém díle podcastu lektor jungiánské psychologie Ing. Daniel Paulus.
💞Zamilovanost bývá nádherná, ale bývá to také okamžik, kdy jsme slepí k realitě. V té největší fázi zamilovanosti často nevidíme člověka, který stojí před námi, ale promítáme na něj své vlastní vnitřní představy, touhy a nesplněná přání.
Jung tomu říká projekce. Věříme, že ten druhý je zapadajícím kouskem do naší skládačky, který nás konečně doplní. Jenže opravdový a zralý vztah nezačíná ve chvíli, kdy si nasadíme růžové brýle – začíná až ve chvíli, kdy spadnou. Teprve když si dovolíme uvidět partnera takového, jaký doopravdy je, dostáváme šanci vybudovat něco reálného.
Kde vnímat hranici mezi ideálem a realitou? O projekcích v partnerských vztazích, archetypech i o tom, jak najít vnitřní celistvost, mluví v novém díle podcastu lektor jungiánské psychologie Ing. Daniel Paulus.
...
Věříte na věci mezi nebem a zemí, nebo spoléháte výhradně na selský rozum a to, na co si můžete sáhnout?
V novém díle podcastu DH Řeči otevírá terapeutka Helena Skořepová velký cyklus o esoterice, duchovnu a energiích. Rozebírá v něm:
Předsudky a nálepky, které esoterika často dostává.
Kde je hranice mezi zdravým otevíráním obzorů a ztrátou kontaktu s realitou.
Slepou důvěru v různé guru a manipulátory, kteří z lidi snímají zodpovědnost za vlastní život.
Esoterické nástroje mohou být skvělým pomocníkem pro nový úhel pohledu, ale stůjme u toho nohama pevně na zemi.
Poslechněte si celou epizodu a dejte nám v komentářích vědět — jaký máte k ezo tématům vztah vy? 🎧👇
Věříte na věci mezi nebem a zemí, nebo spoléháte výhradně na selský rozum a to, na co si můžete sáhnout?
V novém díle podcastu DH Řeči otevírá terapeutka Helena Skořepová velký cyklus o esoterice, duchovnu a energiích. Rozebírá v něm:
Předsudky a nálepky, které esoterika často dostává.
Kde je hranice mezi zdravým otevíráním obzorů a ztrátou kontaktu s realitou.
Slepou důvěru v různé guru a manipulátory, kteří z lidi snímají zodpovědnost za vlastní život.
Esoterické nástroje mohou být skvělým pomocníkem pro nový úhel pohledu, ale stůjme u toho nohama pevně na zemi.
Poslechněte si celou epizodu a dejte nám v komentářích vědět — jaký máte k ezo tématům vztah vy? 🎧👇
...
„Rodiče spíše vědí, co se děje ve světě, než aby věděli, co se děje ve vedlejším pokoji s jejich dítětem...“ 💔
Dnešní doba s sebou nese tichý, ale nebezpečný fenomén. Vztahy v rodinách se zmenšují a děti si vytvářejí hlubší vztah s algoritmy, sociálními sítěmi a displejem telefonu než s vlastní mámou a tátou.
Školní psycholožka Pavlína Horáčková popisuje smutnou realitu ze své ordinace:
Když s dětmi vede rozhovor, kolikrát o nich ví víc než jejich vlastní rodiče.
Děti nám nemizejí z očí proto, že by nás nechtěly. Mizejí proto, že na vztahy nezbývá čas. Telefony jim nabízejí snadný a rychlý dopamin, zatímco přirozená blízost, sdílení a obyčejné pohlazení z našich domovů nenápadně vyprchávají.
Dítě přitom do 10 až 12 let nepotřebuje neprůstřelný program ani nejnovější technologie. Potřebuje pocit bezpečí, náruč a vědomí, že tu pro něj rodič doopravdy je. Protože v pubertě už může být na budování tohoto pouta pozdě...
Jak tento trend zvrátit a vrátit do rodin vědomou blízkost?
🎧 Poslechněte si celý díl podcastu Laskavá výchova s Lukášem Ederem.
„Rodiče spíše vědí, co se děje ve světě, než aby věděli, co se děje ve vedlejším pokoji s jejich dítětem...“ 💔
Dnešní doba s sebou nese tichý, ale nebezpečný fenomén. Vztahy v rodinách se zmenšují a děti si vytvářejí hlubší vztah s algoritmy, sociálními sítěmi a displejem telefonu než s vlastní mámou a tátou.
Školní psycholožka Pavlína Horáčková popisuje smutnou realitu ze své ordinace:
Když s dětmi vede rozhovor, kolikrát o nich ví víc než jejich vlastní rodiče.
Děti nám nemizejí z očí proto, že by nás nechtěly. Mizejí proto, že na vztahy nezbývá čas. Telefony jim nabízejí snadný a rychlý dopamin, zatímco přirozená blízost, sdílení a obyčejné pohlazení z našich domovů nenápadně vyprchávají.
Dítě přitom do 10 až 12 let nepotřebuje neprůstřelný program ani nejnovější technologie. Potřebuje pocit bezpečí, náruč a vědomí, že tu pro něj rodič doopravdy je. Protože v pubertě už může být na budování tohoto pouta pozdě...
Jak tento trend zvrátit a vrátit do rodin vědomou blízkost?
🎧 Poslechněte si celý díl podcastu Laskavá výchova s Lukášem Ederem.
...




Pokud děláte svou práci jen z povinnosti a pro výplatu, dříve či později vás to vyčerpá a okolí to pozná. Když ale do toho, co děláte, dáte skutečné srdce a přesvědčení, stane se něco neuvěřitelného. Peníze i úspěch dorazí jako naprosto přirozený vedlejší efekt. Lidé tu energii z vás vycítí a sami za vámi začnou chodit, aniž byste je museli k čemukoliv nutit.
Děláte svou práci s opravdovou vášní, nebo si chodíte jen odsedět osmičku? Napište mi do komentářů! 👇 ... See MoreSee Less
0 CommentsComment on Facebook
Často strávíme roky tím, že pobíháme po světě a hledáme odpověď na otázku: „Co je smyslem mého života?“
Nakupujeme další kurzy seberozvoje, hromadíme majetek nebo čekáme, až nás naplní nová práce či partnerský vztah. Jenže smysl života není schovaný někde venku jako poklad, který musíte objevit na konci mapy.
Smysl v sobě nosíte od samého počátku – jediný úkol spočívá v tom odhrnout vrstvy očekávání, role a masky, které jsme si během života nasadili.
Lektor jungiánské psychologie Ing. Daniel Paulus navrhuje otočit celou perspektivu: Místo otázky „Co dá život mně?“ se začít ptát „Čím mohu já přispět životu a jaký dar mohu dát druhým?
💬Co vám v životě nejvíce pomáhá ztišit ten vnější šum a vrátit se sám k sobě? ... See MoreSee Less
13 CommentsComment on Facebook
Petr Jan Křen to v podcastu vystihl naprosto přesně. Přirozená lidská potřeba zavděčit se a neustálý strach, abychom náhodou neřekli nebo neudělali něco špatně, nás často nutí nasazovat si před okolím masku.
Jakmile ale pochopíte, že čím větší je rozpor mezi vaším skutečným já a rolí, kterou hrajete pro ostatní, tím víc vnitřní energie ztrácíte, přijde obrovská úleva. Snaha zalíbit se všem vás totiž stojí nejen síly, ale paradoxně vám do života a byznysu přitáhne lidi, kteří tam vlastně nemají co dělat – získali jste je totiž na základě přetvářky a falešné skořápky. Naopak odvaha být autentický a stát si nahlas za svými hodnotami funguje jako přirozený filtr, který k vám přivede ty správné kolegy i klienty, se kterými vás to bude skutečně bavit a život bude mnohem snazší.
Vzpomenete si na konkrétní situaci, kdy jste tuhle snahu zavděčit se naposledy hodil za hlavu a pocítil tu obrovskou svobodu? ... See MoreSee Less
30 CommentsComment on Facebook
„Když jsme v pohodě, je to příjemné, ale moc se neposouváme.“
Tato věta pedagožky a ředitelky ZŠ v Trmicích Mgr. Marie Gottfriedové otevírá téma, se kterým v dobré víře zápasí většina rodičů. Z čisté lásky chceme svoje děti chránit před jakýmkoliv nepohodlím, stresem či nezdarem. Jenže co se stane, když je vychováváme ve skleníku a každý drobný zádrhel hned přispěcháme za ně řešit a pitvat „na molekuly“?
V rozhovoru paní ředitelka připomíná, proč je pro náš život zdravá míra nekomfortu nepostradatelná:
🌱 1. Učíme se v nekomfortní zóně
Pohodlí je příjemné, ale neposouvá nás. Teprve drobná krize nebo překážka nás vyburcuje k akci, k novým zjištěním a k hlubšímu sebepoznání.
🚫 2. Umetání cestiček bere sílu
Pokud za dítě vyřešíme každý problém ještě dříve, než ho vůbec pocítí, odebíráme mu šanci zkusit vlastní síly a vybudovat si vnitřní odolnost.
🛡️ 3. Rozhoduje prostředí, ve kterém stresu čelíme
Zdravý stres dítě nezničitelným způsobem neposune, pokud mu čelí v přívětivém prostředí. Podhoubím všeho je dobrá atmosféra a respekt mezi lidmi — ať už doma, nebo ve škole.
💬 Otázka do komentářů (podělte se s námi o svůj příběh):
Pro rodiče: V jaké situaci bylo pro vás nejtežší „nezasáhnout“ a nechat dítě, aby si nekomfort nebo překážku vyřešilo samo?
Pro žáky: Vzpomínáte si na moment, který byl sice těžký a nepříjemný, ale s odstupem času jste rádi, že jste si jím prošli?
Těšíme se na vaše odpovědi v komentářích! 👇
🎧 Celý poutavý rozhovor s Marií Gottfriedovou o budování odolnosti, hranicích i lidském přístupu ve školství si poslechněte na našem kanálu. (Odkaz najdete v prvním komentáři) ... See MoreSee Less
2 CommentsComment on Facebook
Kdy v životě konečně kývnete na opravdovou změnu? Přiznejme si to – většinou až ve chvíli, kdy už je ten současný stav fakt k nevydržení.
Psycholog a trenér Mgr. Petr Mutinský v našem rozhovoru pojmenovává syrovou pravdu o tom, jak funguje naše mysl při dosahování cílů a vytváření návyků.
Většina z nás čeká se změnou až na moment, kdy je nekomfort stávající situace větší než strach z neznáma. Jak ale tento proces otočit ve svůj prospěch a vybudovat si trvalou sebedůvěru?
💡 Budujte sebeúčinnost (self-efficacy): Důvěra ve vlastní schopnosti neroste z teoretických plánů, ale z reálných zážitků úspěchu. Každý malý zvládnutý krok posiluje vědomí, že dokážete zvládnut i další výzvy.
🧠 Používejte psychologickou flexibilitu: Máte na trénink jen 20 minut místo plánované hodiny? Nerezignujte! Mezi tím „nedělat nic“ a „udělat alespoň něco“ je z hlediska vědy i psychiky obrovský rozdíl.
🔥 Spojte akci s emocemi: Můžete mít prostudované desítky návodů, ale dokud nejste o změně vnitřně přesvědčeni skrze emoce, šance na úspěch prudce klesá. Začněte s minimálním úsilím, které dokážete udělat hned.
🔄 Pravidelně kotrolujte svou vizi: Často si plníme jeden cíl za druhým, aniž bychom si všimli, že už nás nenaplňují. Nezapomínejte si po čase udělat rekapitulaci toho, kam vlastně směřujete.
🛡️ Mějte více záchranných sítí: Pokud je cvičení nebo jedna jediná aktivita tím jediným, v čem se realizujete, při jejím výpadku se zhroutí vše. Experimentujte a objevujte více oblastí růstu.
🎧 CHCETE JÍT VŠECHNO POCHOPIT DO HLOUPKY?
Poslechněte si celý rozhovor s Mgr. Petrem Mutinským na našem kanálu!
Dozvíte se, jak propojovat fyzický trénink s prací na vlastní psychice, jak si budovat mentální odolnost a jak převzít plnou kontrolu nad svým zdravím i delším životem.
💬 OTÁZKA PRO VÁS:
Máte tendenci rušit celý trénink nebo aktivitu, když na ni nemáte dostatek času, nebo dokážete přepnout do flexibilního režimu a udělat alespoň 15-20 minut? Napište nám svou zkušenost! 👇 ... See MoreSee Less
2 CommentsComment on Facebook
💞Zamilovanost bývá nádherná, ale bývá to také okamžik, kdy jsme slepí k realitě. V té největší fázi zamilovanosti často nevidíme člověka, který stojí před námi, ale promítáme na něj své vlastní vnitřní představy, touhy a nesplněná přání.
Jung tomu říká projekce. Věříme, že ten druhý je zapadajícím kouskem do naší skládačky, který nás konečně doplní. Jenže opravdový a zralý vztah nezačíná ve chvíli, kdy si nasadíme růžové brýle – začíná až ve chvíli, kdy spadnou. Teprve když si dovolíme uvidět partnera takového, jaký doopravdy je, dostáváme šanci vybudovat něco reálného.
Kde vnímat hranici mezi ideálem a realitou? O projekcích v partnerských vztazích, archetypech i o tom, jak najít vnitřní celistvost, mluví v novém díle podcastu lektor jungiánské psychologie Ing. Daniel Paulus. ... See MoreSee Less
37 CommentsComment on Facebook