





Nejoblíbenější příspěvky




Neurokouč
Lukáš EderMyšlením na vrchol
Lucie KolaříkováŘešidlo
Jsme na sociálních sítích
Hrají si vaše děti/vnoučata/neteře ještě venku? Bez mobilu? 📵
Psychiatr a psychoterapeut Milan Hrabánek v našem podcastu mluví o tom, že jako společnost jsme podle něj po intelektuální stránce oslabili. Zve tím k zamyšlení, čím to je.
Velkou roli podle něj hrají obrazovky. Děti, které tráví hodiny s tabletem nebo mobilem, pak nerady mluví nebo si hrají s ostatními. A on sám to zná, má tři vnoučata a vidí, jak snadno by u té obrazovky zůstala celý den.
Zároveň zůstává optimistou. Vidí kolem sebe spoustu rodičů a komunit, které pro děti vytváří prostředí opačné. Méně obrazovek, více pohybu venku, laskavé vedení. A všechno to podle něj začíná u rodičů a u jejich vlastního příkladu.
🎧 Celý rozhovor najdete na našem kanálu a malou ochutnávku na našem YT kanálu.
💬 Co u vás doma zabírá, aby děti odložily mobil a šly ven?
Hrají si vaše děti/vnoučata/neteře ještě venku? Bez mobilu? 📵
Psychiatr a psychoterapeut Milan Hrabánek v našem podcastu mluví o tom, že jako společnost jsme podle něj po intelektuální stránce oslabili. Zve tím k zamyšlení, čím to je.
Velkou roli podle něj hrají obrazovky. Děti, které tráví hodiny s tabletem nebo mobilem, pak nerady mluví nebo si hrají s ostatními. A on sám to zná, má tři vnoučata a vidí, jak snadno by u té obrazovky zůstala celý den.
Zároveň zůstává optimistou. Vidí kolem sebe spoustu rodičů a komunit, které pro děti vytváří prostředí opačné. Méně obrazovek, více pohybu venku, laskavé vedení. A všechno to podle něj začíná u rodičů a u jejich vlastního příkladu.
🎧 Celý rozhovor najdete na našem kanálu a malou ochutnávku na našem YT kanálu.
💬 Co u vás doma zabírá, aby děti odložily mobil a šly ven?
...
✍️ Bez práce spisovatelů a novinářů by se AI psát nenaučila. Přesto jim teď vzkazuje, že je nahradí.
Umělá inteligence se trénovala na obrovském množství textů, které napsali skuteční lidé. Knížky, články, žurnalistika. A jak připomíná Tomáš Reichel z nakladatelství Host, autoři do těch oborů vložili roky práce.
Stejné firmy, které z té práce čerpaly, dnes čím dál častěji naznačují, že tvůrce už nebudou potřebovat. Nejdřív se na nich naučily, pak je odepisují.
Pan Reichel chce hlavně, aby bylo vidět, kde jako tvůrci stojíme. Doufá, že se kolem toho konečně rozjedou soudní spory a nastaví se nějaká pravidla. Zatím totiž spousta lidí svolí k použití svého obsahu, aniž to tuší, někde v obchodních podmínkách, které nikdo nečte.
Věří ale, že o autory nepřijdeme. Lidé budou pořád chtít živého spisovatele a příběh, který vznikl v hlavě člověka, ne ve stroji. 📚
Sama umělá inteligence přitom nemusí být nepřítel a v rutinní práci dokáže pomoct. Otázka je, kdo vydělal na čí práci a jestli na to tvůrci nakonec nedoplatí.
🎧 Celý zajímavý rozhovor najdete na našem YT kanálu.
💬 Měly by firmy platit za díla, na kterých svou AI vytrénovaly?
✍️ Bez práce spisovatelů a novinářů by se AI psát nenaučila. Přesto jim teď vzkazuje, že je nahradí.
Umělá inteligence se trénovala na obrovském množství textů, které napsali skuteční lidé. Knížky, články, žurnalistika. A jak připomíná Tomáš Reichel z nakladatelství Host, autoři do těch oborů vložili roky práce.
Stejné firmy, které z té práce čerpaly, dnes čím dál častěji naznačují, že tvůrce už nebudou potřebovat. Nejdřív se na nich naučily, pak je odepisují.
Pan Reichel chce hlavně, aby bylo vidět, kde jako tvůrci stojíme. Doufá, že se kolem toho konečně rozjedou soudní spory a nastaví se nějaká pravidla. Zatím totiž spousta lidí svolí k použití svého obsahu, aniž to tuší, někde v obchodních podmínkách, které nikdo nečte.
Věří ale, že o autory nepřijdeme. Lidé budou pořád chtít živého spisovatele a příběh, který vznikl v hlavě člověka, ne ve stroji. 📚
Sama umělá inteligence přitom nemusí být nepřítel a v rutinní práci dokáže pomoct. Otázka je, kdo vydělal na čí práci a jestli na to tvůrci nakonec nedoplatí.
🎧 Celý zajímavý rozhovor najdete na našem YT kanálu.
💬 Měly by firmy platit za díla, na kterých svou AI vytrénovaly?
...
Máme dnes víc než kdy dřív. Tak proč je nám pořád málo? 🤷🏻
V našem podcastu o tom mluví dokumentarista Viliam Poltikovič. Vypráví o vesnici v namibijské poušti, kde mu řekli: „My jsme šťastná vesnice, máme to jen kilometr k vodě." Byli vděční za něco, co my ani nevnímáme.
Přírodní národy si podle něj berou jen to, co potřebují, a za to děkují. My bereme a bereme, a stejně máme pocit nedostatku.
Kus téhle přirozenosti jsme podle pana Poltikoviče kdysi měli i my, stejně jako Keltové nebo Slované. Vytratil se s příchodem křesťanství, které se v Evropě šířilo násilím. Místo přímého vztahu k posvátnu přišel kněz jako jediný prostředník a spousta starých návyků se z lidí vytloukla.
Totéž pak dělali misionáři u indiánů. Vykořeňovali je z toho, co bylo po staletí jejich přirozeností.
🎧 Inspirující a poutavý rozhovor v plném znění najdete na našem YT kanálu.
💬 Za jakou úplně obyčejnou věc jste vděční, i když ji berete jako samozřejmost?
Máme dnes víc než kdy dřív. Tak proč je nám pořád málo? 🤷🏻
V našem podcastu o tom mluví dokumentarista Viliam Poltikovič. Vypráví o vesnici v namibijské poušti, kde mu řekli: „My jsme šťastná vesnice, máme to jen kilometr k vodě." Byli vděční za něco, co my ani nevnímáme.
Přírodní národy si podle něj berou jen to, co potřebují, a za to děkují. My bereme a bereme, a stejně máme pocit nedostatku.
Kus téhle přirozenosti jsme podle pana Poltikoviče kdysi měli i my, stejně jako Keltové nebo Slované. Vytratil se s příchodem křesťanství, které se v Evropě šířilo násilím. Místo přímého vztahu k posvátnu přišel kněz jako jediný prostředník a spousta starých návyků se z lidí vytloukla.
Totéž pak dělali misionáři u indiánů. Vykořeňovali je z toho, co bylo po staletí jejich přirozeností.
🎧 Inspirující a poutavý rozhovor v plném znění najdete na našem YT kanálu.
💬 Za jakou úplně obyčejnou věc jste vděční, i když ji berete jako samozřejmost?
...
😤 Taky vás odmala učili, že projevovat zlost, vztek = zlobit?
Lucie Vondrýsková, mentorka, která provází ženy tématem emočního jedení, mluví o tom, jak se roky snažila svoje emoce dusit v sobě. Nejvíc ze všeho vztek. Obracela ho dovnitř, protože se kdysi naučila, že když ho dá najevo, druzí ji odmítnou nebo opustí.
Zlom přišel ve chvíli, kdy si dovolila cítit cokoliv. Žádná emoce podle ní není špatná. Když ji prožijeme a pustíme ven, místo abychom ji potlačili, přestane nás ničit zevnitř. Právě tohle považuje za svoje největší vítězství.
Se vztekem souvisel i její vztah k jídlu. Když se učila zvládat stres, hledala způsoby, jak se uklidnit a ulevit si, aniž by u toho sahala po jídle. Bylo to podle ní dobrodružství, poznávala samu sebe a to, co jí doopravdy pomáhá.
🎧 Celý rozhovor najdete na našem kanálu.
💬 Které emoce jste se naučili potlačovat vy? A kvůli komu?
😤 Taky vás odmala učili, že projevovat zlost, vztek = zlobit?
Lucie Vondrýsková, mentorka, která provází ženy tématem emočního jedení, mluví o tom, jak se roky snažila svoje emoce dusit v sobě. Nejvíc ze všeho vztek. Obracela ho dovnitř, protože se kdysi naučila, že když ho dá najevo, druzí ji odmítnou nebo opustí.
Zlom přišel ve chvíli, kdy si dovolila cítit cokoliv. Žádná emoce podle ní není špatná. Když ji prožijeme a pustíme ven, místo abychom ji potlačili, přestane nás ničit zevnitř. Právě tohle považuje za svoje největší vítězství.
Se vztekem souvisel i její vztah k jídlu. Když se učila zvládat stres, hledala způsoby, jak se uklidnit a ulevit si, aniž by u toho sahala po jídle. Bylo to podle ní dobrodružství, poznávala samu sebe a to, co jí doopravdy pomáhá.
🎧 Celý rozhovor najdete na našem kanálu.
💬 Které emoce jste se naučili potlačovat vy? A kvůli komu?
...
„Výchova je vždycky nátlak. S tím nic nenaděláme.“
Tato až překvapivě upřímná slova vyslovila v našem rozhovoru uznávaná pedagožka Dr. Jaroslava Ševčíková. A věřte, že jako balzám na duši zapůsobí na každého rodiče, který už občas propadá bezmoci a výčitkám svědomí.
Žijeme v době, kdy se ze všech stran valí tlak na absolutní respekt, neustálou pohodu a držení dětí v jakési bavlnce. Jenže realita v rodině i ve školních lavicích bývá jiná. Každý rodič to zná – ty každodenní unavené boje o to, aby se šlo spát, aby se uklidil pokoj nebo aby se dítě vůbec podívalo do učení.
Často pak máme černé svědomí a říkáme si: „Jsem vůbec dobrý táta/máma, když musím zvýšit hlas a dítě do něčeho nutit?“
Dr. Ševčíková nás z těchto výčitek ráda vyvedla. Výchova a vzdělávání mají mít jasný cíl. A abychom dítě k tomu cíli dovedli a pomohli mu posunout se dál, mírný nátlak a pevné hranice jsou prostě nezbytné.
Dítě přirozeně tíhne ke své komfortní zóně – k místu, kde má všechno, nic se po něm nechce a má klid. Jenže v komfortní zóně se nikdo nic nového nenaučí. Aby dítě v životě uspělo, rozvinulo svůj talent a získalo odolnost, musí z ní vystoupit do zóny učení. A k tomu občas potřebuje právě náš rodičovský nebo učitelský tlak a jasná pravidla.
Láska a bezpodmínečné přijetí dětí totiž neznamená, že jim dovolíme úplně všechno. Skutečná láska znamená dát jim bezpečné zázemí, ale zároveň jim pomáhat překonávat překážky – i tehdy, když se jim zrovna strašně moc nechce. Protože bez práce zkrátka nejsou koláče.
💬 A jak to vnímáte vy, rodiče? Také máte občas výčitky, když musíte doma zatlačit na pilu a dítě do něčeho nutit? Kde je podle vás ta zdravá hranice mezi mírným, motivujícím tlakem a zbytečným přísným drillem? Co se vám doma při nastavování hranic osvědčilo nejvíc?
🎧 Jak najít zdravou rovnováhu ve výchově, nastavit pevná pravidla a přitom neztratit důvěru a blízký vztah s dítětem? Celý, neuvěřitelně hluboký a úlevný rozhovor s Dr. Jaroslavou Ševčíkovou na vás čeká na našem kanálu - odkaz 👇
„Výchova je vždycky nátlak. S tím nic nenaděláme.“
Tato až překvapivě upřímná slova vyslovila v našem rozhovoru uznávaná pedagožka Dr. Jaroslava Ševčíková. A věřte, že jako balzám na duši zapůsobí na každého rodiče, který už občas propadá bezmoci a výčitkám svědomí.
Žijeme v době, kdy se ze všech stran valí tlak na absolutní respekt, neustálou pohodu a držení dětí v jakési bavlnce. Jenže realita v rodině i ve školních lavicích bývá jiná. Každý rodič to zná – ty každodenní unavené boje o to, aby se šlo spát, aby se uklidil pokoj nebo aby se dítě vůbec podívalo do učení.
Často pak máme černé svědomí a říkáme si: „Jsem vůbec dobrý táta/máma, když musím zvýšit hlas a dítě do něčeho nutit?“
Dr. Ševčíková nás z těchto výčitek ráda vyvedla. Výchova a vzdělávání mají mít jasný cíl. A abychom dítě k tomu cíli dovedli a pomohli mu posunout se dál, mírný nátlak a pevné hranice jsou prostě nezbytné.
Dítě přirozeně tíhne ke své komfortní zóně – k místu, kde má všechno, nic se po něm nechce a má klid. Jenže v komfortní zóně se nikdo nic nového nenaučí. Aby dítě v životě uspělo, rozvinulo svůj talent a získalo odolnost, musí z ní vystoupit do zóny učení. A k tomu občas potřebuje právě náš rodičovský nebo učitelský tlak a jasná pravidla.
Láska a bezpodmínečné přijetí dětí totiž neznamená, že jim dovolíme úplně všechno. Skutečná láska znamená dát jim bezpečné zázemí, ale zároveň jim pomáhat překonávat překážky – i tehdy, když se jim zrovna strašně moc nechce. Protože bez práce zkrátka nejsou koláče.
💬 A jak to vnímáte vy, rodiče? Také máte občas výčitky, když musíte doma zatlačit na pilu a dítě do něčeho nutit? Kde je podle vás ta zdravá hranice mezi mírným, motivujícím tlakem a zbytečným přísným drillem? Co se vám doma při nastavování hranic osvědčilo nejvíc?
🎧 Jak najít zdravou rovnováhu ve výchově, nastavit pevná pravidla a přitom neztratit důvěru a blízký vztah s dítětem? Celý, neuvěřitelně hluboký a úlevný rozhovor s Dr. Jaroslavou Ševčíkovou na vás čeká na našem kanálu - odkaz 👇
...
Opravdu si v dnešní době někteří lidé myslí, že mateřská dovolená je dovolená? 😳
Podle Terezy Marouškové, kterou možná znáte z profilu Nasraná máma, máme v sobě tu představu, že mateřství bude krásné.
A dává to smysl. Kdyby žádná žena nečekala nic hezkého a věděla dopředu o všech probdělých nocích a vyčerpání, kdo by do toho šel? Možná by lidstvo dávno vymřelo. Ta hezká představa nás vlastně tak trochu obelstí, abychom děti vůbec měli.
Tereza si proto myslí, že lepší je jít do mateřství s menšími očekáváními a nechat se pak realitou mile překvapit. Méně velkých představ dopředu, víc prostoru pro příjemná překvapení. 💛
🎧 Celý rozhovor najdete na našem kanálu.
💬 Co vás v rodičovství mile překvapilo?
Opravdu si v dnešní době někteří lidé myslí, že mateřská dovolená je dovolená? 😳
Podle Terezy Marouškové, kterou možná znáte z profilu Nasraná máma, máme v sobě tu představu, že mateřství bude krásné.
A dává to smysl. Kdyby žádná žena nečekala nic hezkého a věděla dopředu o všech probdělých nocích a vyčerpání, kdo by do toho šel? Možná by lidstvo dávno vymřelo. Ta hezká představa nás vlastně tak trochu obelstí, abychom děti vůbec měli.
Tereza si proto myslí, že lepší je jít do mateřství s menšími očekáváními a nechat se pak realitou mile překvapit. Méně velkých představ dopředu, víc prostoru pro příjemná překvapení. 💛
🎧 Celý rozhovor najdete na našem kanálu.
💬 Co vás v rodičovství mile překvapilo?
...
Japonci mají slovo pro důvod, proč ráno vstáváte. Říkají mu ikigai.
Nemusí to být velké poslání ani životní mise. Ikigai je malý každodenní důvod. Zahrada, vnouče, rozečtená kniha, ranní káva s někým blízkým.
Vědci z japonské studie Ohsaki sledovali přes 43 000 dospělých. Lidé, kteří svůj ikigai měli, umírali během sledování méně často než ti bez něj (Sone et al., 2008). Jde o souvislost, ne o důkaz příčiny. Přesto se pocit smyslu ve výzkumech o stárnutí objevuje znovu a znovu.
Zkuste si zítra ráno položit jednu otázku: Na co se dnes těším?
Co vás ráno spolehlivě zvedne z postele? Napište nám do komentářů. A pošlete tento příspěvek někomu, kdo si myslí, že už je pozdě něco začínat.
Jak ze zrání udělat zdroj klidu, smyslu a energie, ukazuje 25 osobností v knize VYZRAJEME. Odkaz najdete v komentářích.
Japonci mají slovo pro důvod, proč ráno vstáváte. Říkají mu ikigai.
Nemusí to být velké poslání ani životní mise. Ikigai je malý každodenní důvod. Zahrada, vnouče, rozečtená kniha, ranní káva s někým blízkým.
Vědci z japonské studie Ohsaki sledovali přes 43 000 dospělých. Lidé, kteří svůj ikigai měli, umírali během sledování méně často než ti bez něj (Sone et al., 2008). Jde o souvislost, ne o důkaz příčiny. Přesto se pocit smyslu ve výzkumech o stárnutí objevuje znovu a znovu.
Zkuste si zítra ráno položit jednu otázku: Na co se dnes těším?
Co vás ráno spolehlivě zvedne z postele? Napište nám do komentářů. A pošlete tento příspěvek někomu, kdo si myslí, že už je pozdě něco začínat.
Jak ze zrání udělat zdroj klidu, smyslu a energie, ukazuje 25 osobností v knize VYZRAJEME. Odkaz najdete v komentářích.
...
„Čím dřív se nefunkční manželství rozvede, tím líp.
Věta ‚vydržela jsem to kvůli vám‘ dětem spíš naloží vinu.“
Mnoho lidí žije v nefunkčních, chladných nebo vyloženě toxických vztazích s tím, že počkají, až děti dostudují nebo vyrostou. Považují to za projev zodpovědnosti a lásky. Jenže realita v rodině bývá často úplně jiná. Děti jsou extrémně vnímavé a dusno doma prožívají naplno, i když se před nimi zrovna nikdo otevřeně nehádá.
Dětský psychiatr a psychoanalytický psychoterapeut MUDr. Peter Pöthe v našem podcastu vysvětluje, že odkládáním rozvodu dáváme dětem nesmírně těžký vzorec do budoucna. Když například dcera vidí svou matku celé roky nešťastnou a utrápenou, nemá si z domova jak odnést zdravý příklad spokojené ženy. A když pak v dospělosti uslyší, že rodiče to utrpení podstoupili „kvůli ní“, namísto vděku přichází spíš pocit viny a nepochopení, proč raději neodešli dřív.
Rozvod je pro každé dítě obrovská ztráta a nikdo ho nebere na lehkou váhu. Malé děti se ale na novou situaci dokážou adaptovat poměrně rychle. Pokud získají šanci žít sice v oddělených domácnostech, ale se spokojenými a emočně vyrovnanými rodiči, je to pro jejich vývoj obrovská výhra. Klíčové je jediné – aby v nich rodiče nepokračovali ve vzájemné válce a nenávisti i po rozchodu.
🎧 Celý otevřený a lidsky srozumitelný rozhovor najdete na našem kanálu.
💬 Ruku na srdce – zažili jste to u svých rodičů, nebo to teď sami doma žijete a zůstáváte s partnerem jenom kvůli dětem? Jak moc je podle vás těžké z takového kolotoče odejít?
„Čím dřív se nefunkční manželství rozvede, tím líp.
Věta ‚vydržela jsem to kvůli vám‘ dětem spíš naloží vinu.“
Mnoho lidí žije v nefunkčních, chladných nebo vyloženě toxických vztazích s tím, že počkají, až děti dostudují nebo vyrostou. Považují to za projev zodpovědnosti a lásky. Jenže realita v rodině bývá často úplně jiná. Děti jsou extrémně vnímavé a dusno doma prožívají naplno, i když se před nimi zrovna nikdo otevřeně nehádá.
Dětský psychiatr a psychoanalytický psychoterapeut MUDr. Peter Pöthe v našem podcastu vysvětluje, že odkládáním rozvodu dáváme dětem nesmírně těžký vzorec do budoucna. Když například dcera vidí svou matku celé roky nešťastnou a utrápenou, nemá si z domova jak odnést zdravý příklad spokojené ženy. A když pak v dospělosti uslyší, že rodiče to utrpení podstoupili „kvůli ní“, namísto vděku přichází spíš pocit viny a nepochopení, proč raději neodešli dřív.
Rozvod je pro každé dítě obrovská ztráta a nikdo ho nebere na lehkou váhu. Malé děti se ale na novou situaci dokážou adaptovat poměrně rychle. Pokud získají šanci žít sice v oddělených domácnostech, ale se spokojenými a emočně vyrovnanými rodiči, je to pro jejich vývoj obrovská výhra. Klíčové je jediné – aby v nich rodiče nepokračovali ve vzájemné válce a nenávisti i po rozchodu.
🎧 Celý otevřený a lidsky srozumitelný rozhovor najdete na našem kanálu.
💬 Ruku na srdce – zažili jste to u svých rodičů, nebo to teď sami doma žijete a zůstáváte s partnerem jenom kvůli dětem? Jak moc je podle vás těžké z takového kolotoče odejít?
...




Máme dnes víc než kdy dřív. Tak proč je nám pořád málo? 🤷🏻
V našem podcastu o tom mluví dokumentarista Viliam Poltikovič. Vypráví o vesnici v namibijské poušti, kde mu řekli: „My jsme šťastná vesnice, máme to jen kilometr k vodě." Byli vděční za něco, co my ani nevnímáme.
Přírodní národy si podle něj berou jen to, co potřebují, a za to děkují. My bereme a bereme, a stejně máme pocit nedostatku.
Kus téhle přirozenosti jsme podle pana Poltikoviče kdysi měli i my, stejně jako Keltové nebo Slované. Vytratil se s příchodem křesťanství, které se v Evropě šířilo násilím. Místo přímého vztahu k posvátnu přišel kněz jako jediný prostředník a spousta starých návyků se z lidí vytloukla.
Totéž pak dělali misionáři u indiánů. Vykořeňovali je z toho, co bylo po staletí jejich přirozeností.
🎧 Inspirující a poutavý rozhovor v plném znění najdete na našem YT kanálu.
💬 Za jakou úplně obyčejnou věc jste vděční, i když ji berete jako samozřejmost? ... See MoreSee Less
206 CommentsComment on Facebook
😤 Taky vás odmala učili, že projevovat zlost, vztek = zlobit?
Lucie Vondrýsková, mentorka, která provází ženy tématem emočního jedení, mluví o tom, jak se roky snažila svoje emoce dusit v sobě. Nejvíc ze všeho vztek. Obracela ho dovnitř, protože se kdysi naučila, že když ho dá najevo, druzí ji odmítnou nebo opustí.
Zlom přišel ve chvíli, kdy si dovolila cítit cokoliv. Žádná emoce podle ní není špatná. Když ji prožijeme a pustíme ven, místo abychom ji potlačili, přestane nás ničit zevnitř. Právě tohle považuje za svoje největší vítězství.
Se vztekem souvisel i její vztah k jídlu. Když se učila zvládat stres, hledala způsoby, jak se uklidnit a ulevit si, aniž by u toho sahala po jídle. Bylo to podle ní dobrodružství, poznávala samu sebe a to, co jí doopravdy pomáhá.
🎧 Celý rozhovor najdete na našem kanálu.
💬 Které emoce jste se naučili potlačovat vy? A kvůli komu? ... See MoreSee Less
0 CommentsComment on Facebook
„Výchova je vždycky nátlak. S tím nic nenaděláme.“
Tato až překvapivě upřímná slova vyslovila v našem rozhovoru uznávaná pedagožka Dr. Jaroslava Ševčíková. A věřte, že jako balzám na duši zapůsobí na každého rodiče, který už občas propadá bezmoci a výčitkám svědomí.
Žijeme v době, kdy se ze všech stran valí tlak na absolutní respekt, neustálou pohodu a držení dětí v jakési bavlnce. Jenže realita v rodině i ve školních lavicích bývá jiná. Každý rodič to zná – ty každodenní unavené boje o to, aby se šlo spát, aby se uklidil pokoj nebo aby se dítě vůbec podívalo do učení.
Často pak máme černé svědomí a říkáme si: „Jsem vůbec dobrý táta/máma, když musím zvýšit hlas a dítě do něčeho nutit?“
Dr. Ševčíková nás z těchto výčitek ráda vyvedla. Výchova a vzdělávání mají mít jasný cíl. A abychom dítě k tomu cíli dovedli a pomohli mu posunout se dál, mírný nátlak a pevné hranice jsou prostě nezbytné.
Dítě přirozeně tíhne ke své komfortní zóně – k místu, kde má všechno, nic se po něm nechce a má klid. Jenže v komfortní zóně se nikdo nic nového nenaučí. Aby dítě v životě uspělo, rozvinulo svůj talent a získalo odolnost, musí z ní vystoupit do zóny učení. A k tomu občas potřebuje právě náš rodičovský nebo učitelský tlak a jasná pravidla.
Láska a bezpodmínečné přijetí dětí totiž neznamená, že jim dovolíme úplně všechno. Skutečná láska znamená dát jim bezpečné zázemí, ale zároveň jim pomáhat překonávat překážky – i tehdy, když se jim zrovna strašně moc nechce. Protože bez práce zkrátka nejsou koláče.
💬 A jak to vnímáte vy, rodiče? Také máte občas výčitky, když musíte doma zatlačit na pilu a dítě do něčeho nutit? Kde je podle vás ta zdravá hranice mezi mírným, motivujícím tlakem a zbytečným přísným drillem? Co se vám doma při nastavování hranic osvědčilo nejvíc?
🎧 Jak najít zdravou rovnováhu ve výchově, nastavit pevná pravidla a přitom neztratit důvěru a blízký vztah s dítětem? Celý, neuvěřitelně hluboký a úlevný rozhovor s Dr. Jaroslavou Ševčíkovou na vás čeká na našem kanálu - odkaz 👇 ... See MoreSee Less
37 CommentsComment on Facebook
Opravdu si v dnešní době někteří lidé myslí, že mateřská dovolená je dovolená? 😳
Podle Terezy Marouškové, kterou možná znáte z profilu Nasraná máma, máme v sobě tu představu, že mateřství bude krásné.
A dává to smysl. Kdyby žádná žena nečekala nic hezkého a věděla dopředu o všech probdělých nocích a vyčerpání, kdo by do toho šel? Možná by lidstvo dávno vymřelo. Ta hezká představa nás vlastně tak trochu obelstí, abychom děti vůbec měli.
Tereza si proto myslí, že lepší je jít do mateřství s menšími očekáváními a nechat se pak realitou mile překvapit. Méně velkých představ dopředu, víc prostoru pro příjemná překvapení. 💛
🎧 Celý rozhovor najdete na našem kanálu.
💬 Co vás v rodičovství mile překvapilo? ... See MoreSee Less
20 CommentsComment on Facebook
Japonci mají slovo pro důvod, proč ráno vstáváte. Říkají mu ikigai.
Nemusí to být velké poslání ani životní mise. Ikigai je malý každodenní důvod. Zahrada, vnouče, rozečtená kniha, ranní káva s někým blízkým.
Vědci z japonské studie Ohsaki sledovali přes 43 000 dospělých. Lidé, kteří svůj ikigai měli, umírali během sledování méně často než ti bez něj (Sone et al., 2008). Jde o souvislost, ne o důkaz příčiny. Přesto se pocit smyslu ve výzkumech o stárnutí objevuje znovu a znovu.
Zkuste si zítra ráno položit jednu otázku: Na co se dnes těším?
Co vás ráno spolehlivě zvedne z postele? Napište nám do komentářů. A pošlete tento příspěvek někomu, kdo si myslí, že už je pozdě něco začínat.
Jak ze zrání udělat zdroj klidu, smyslu a energie, ukazuje 25 osobností v knize VYZRAJEME. Odkaz najdete v komentářích. ... See MoreSee Less
1 CommentsComment on Facebook
„Čím dřív se nefunkční manželství rozvede, tím líp.
Věta ‚vydržela jsem to kvůli vám‘ dětem spíš naloží vinu.“
Mnoho lidí žije v nefunkčních, chladných nebo vyloženě toxických vztazích s tím, že počkají, až děti dostudují nebo vyrostou. Považují to za projev zodpovědnosti a lásky. Jenže realita v rodině bývá často úplně jiná. Děti jsou extrémně vnímavé a dusno doma prožívají naplno, i když se před nimi zrovna nikdo otevřeně nehádá.
Dětský psychiatr a psychoanalytický psychoterapeut MUDr. Peter Pöthe v našem podcastu vysvětluje, že odkládáním rozvodu dáváme dětem nesmírně těžký vzorec do budoucna. Když například dcera vidí svou matku celé roky nešťastnou a utrápenou, nemá si z domova jak odnést zdravý příklad spokojené ženy. A když pak v dospělosti uslyší, že rodiče to utrpení podstoupili „kvůli ní“, namísto vděku přichází spíš pocit viny a nepochopení, proč raději neodešli dřív.
Rozvod je pro každé dítě obrovská ztráta a nikdo ho nebere na lehkou váhu. Malé děti se ale na novou situaci dokážou adaptovat poměrně rychle. Pokud získají šanci žít sice v oddělených domácnostech, ale se spokojenými a emočně vyrovnanými rodiči, je to pro jejich vývoj obrovská výhra. Klíčové je jediné – aby v nich rodiče nepokračovali ve vzájemné válce a nenávisti i po rozchodu.
🎧 Celý otevřený a lidsky srozumitelný rozhovor najdete na našem kanálu.
💬 Ruku na srdce – zažili jste to u svých rodičů, nebo to teď sami doma žijete a zůstáváte s partnerem jenom kvůli dětem? Jak moc je podle vás těžké z takového kolotoče odejít? ... See MoreSee Less
42 CommentsComment on Facebook