Miliardáři s hospodářskou krizí ztratili kompas, kam stahovat peníze hořící v rizikových komoditách. Sběratele umění velikosti Stevena A. Cohena, Romana Abramoviče, Billa Gatese, Francoise Pinaulta, Stevea Wynna a Josepha Lau vrátil do aukčních síní americký finančník Leon Black, který investoval 120 milionů dolarů do Výkřiku od norského expresionisty Edvarda Muncha z roku 1895. Zprávu o nejdražším obrazu aukční historie záhy vystřídala jiná, zpražující. Na aukci londýnské síně Christie’s byla prodána olejomalba Odalisque ruského autora přelomu 19. a 20. století Borise Michajloviče Kustodijeva. O díle bude slyšet ještě dlouho, i když stálo jen padesátinu ceny Výkřiku. Dílo bylo padělané.
„Nakupujte obrazy. Ukládejte do nich volné peníze. Zhodnocujte majetek v umění. Je to jedna z mála jistot v dnešní nejisté době.“ To agilně připomíná licitátor v Londýně. Je 30. listopadu 2005 a draží se Odalisque. Olejomalba na plátně o velikosti 34,8 x 47,7 cm. Odhadovaná cena je kolem 170 000 liber. Vydraží se za desetinásobek. Je ještě před hypoteční a úvěrovou krizí a lidé hojně investují do umění. Jako by nemělo slabinu. Zapomínají na dvě zásadní nevýhody.
1. Cena uměleckého díla je vždy subjektivní. Například obraz může u jiného klienta vyvolat zcela opačné emoce nebo naopak přesvědčení o daleko vyšší ceně. Hodnotu obrazu neurčují žádná objektivní měřítka, jen osobní pocity a konkrétní sžití se s atmosférou díla i na základě náhodných asociací a starých vzpomínek. Cenu zpravidla nelze racionálně odůvodnit, tak aby byla přijata všeobecně. V logice spekulantů to vede k systematickému nákupu levných děl, která teoreticky mohou vyvolat pozitivní emoce a očarovaný klient přeplatí původní cenu i několikanásobně, protože pro něj je to obraz za miliony!
2. Čím více pase sběratel po konkrétním autorovi, třeba i zištně, protože jeho díla nabývají na ceně globálně, tím častěji potkává padělky. A poznat padělek není snadné. Vždyť i mnozí staří mistři učili vlastní techniku své žáky. Padělek v Odalisque, obnažené kypré ženě spící na lůžku, nerozpoznali britští experti Christie’s ani znalci kolem ruského oligarchy Viktora Vekselberga, ačkoli se na Kustodijevovo dílo zaměřuje. Falzum objevil až Vekselbergův umělecký fond Avrora, který chtěl do inventární kartotéky vyjmenovat všechny typické znaky Kustodijevovy tvorby. Jenže na obraze žádné nenašel. Narazil již u signatury…
Plátno a barva z dob, kdy malíř nežil
Viktor Vekselsberg, muž s odhadovaným osobním majetkem kolem 8 miliard USD / 160 miliard Kč, má velmi ostré oči. Než odpoví, po každé otázce si nás ledově prohlíží a rozmýšlí svou odpověď. Je obezřetný. Zkušenost v přepočtu za 350 milionů Kč ho naučila. „Komu zbývá důvěřovat, když ne Christie’s?“ shrnuje veškerý svůj komentář k falzifikátu a předkládá nám závěr expertní společnosti Avrora Fine Arts. Obraz zkoumala ihned po zakoupení dlouhých šest let. Podezření, že nejde o pravého Kustodijeva, pojala vlastně ihned. A její šokující závěr jednomyslně potvrdily nezávislé světové kapacity v oboru, jež byly přizvány. Proč obraz nemohl namalovat Kustodijev? Listujeme v analýze a vybíráme to nejprůkaznější:
Signatura B. Kustodijev – 1919, napsaná cyrilikou v levém dolním rohu, svými detaily neodpovídá podpisu autora na jiných dílech. Grafolové doporučují předat obraz do laboratoře.
Laboratorní rozbor prokazuje, že tkanina pochází z pozdních čtyřicátých let dvacátého století, zatímco Boris Michajlovič zemřel v roce 1927, tedy desítky let před vznikem jeho olejomalby.
V signatuře je zjištěn pigment na hliníkové bázi, který začal být aplikován malíři až roku 1927, tedy v rok Kustodijevova úmrtí a osm let po dokončení obrazu.
Pane Vekselbergu, kontaktoval jste tehdy Christie’s?
„Ano, v listopadu 2006, kdy Avrora poprvé definitivně vyvrátila možnost, že by Kustodijev byl autorem díla.“
Jaká byla reakce londýnské společnosti?
„Předpokládal jsem, že Christie’s náš závěr vyvrátí, respektive minimálně nám předloží vlastní expertízy z dob přijetí obrazu do aukce. Žádné takové podklady jsme neobdrželi. Domnívám se, že ani neexistují.“
Chcete naznačila, že Christie’s si neověřila pravost obrazu?
„Není podstatné, zda si pravost neověřila, nebo ověřila nedostatečně. Faktem je, že obraz je padělaný.“
Budete u Christie’s nakupovat další obrazy?
„To v tuto chvíli nedokážu říct. Pevně doufám, že ostatní díla, která společnost prodala, prodává a bude prodávat, jsou v pořádku. To už ovšem neovlivním.“
Když nedostal uspokojivou odpověď, natož nabídku řešení a satisfakce, Viktor Vekselsberg zažaloval Christie’s a ve spolupráci s Avrora Fine Arts připravil veškeré vědecké analýzy pro soudní řízení. Vrchní soud v Londýně věnoval slyšení dvacet dní. Při vynesení rozsudku se soudce Guy Newey nejprve káravě zadíval na Andyho Kermana, senior partnera advokátní kanceláře Kerman & Co., která zastupovala Avroru, respektive Vekselberga. „Zaplacená cena 1,68 milionu liber desetkrát převyšuje předaukční odhady ceny a už to dostatečně vypovídá o absurditě trhu s uměním,“ dopustil se soudce víceméně emotivního názoru. Relevantní byl závěr: Christie’s musí vrátit Vekselbergovi plnou kupní cenu za dílo + soudní výlohy a náklady na vědecké expertízy ve výši 1 milion liber. „Pan Vekselberg na jednu stranu vyjadřuje potěšení nad odbornou erudicí expertů z ruských muzeí, kteří se zúčastnili na vědeckém hodnocení, na druhou stranu je zděšen z poměrů panujících na trhu s uměním,“ sdělil médiím Andrej Štorch, Vekselbergův mluvčí. Sám Viktor Vekselberg pro FC dodal: „Ani nechci pomýšlet, jakou paniku mezi sběrateli to může vyvolat. Kolik falešných děl se mezi námi pohybuje? Kolik budeme muset soukromě vynakládat na další expertízy, když těm z galerií a aukčních síní se nyní již nedá věřit?“
Christie’s v koutě
Pro Christie’s, ovšem ani pro Sotheby’s a další prodejní místa, to není snadná situace. Cokoli řeknou, jen provokuje. U soudu advokáti Christie’s předložili jedinou rozumnou oponenturu: Zjistili, že specifický pigment v podpisové barvě byl ojediněle použit u jiných, západních autorů již v roce 1919. Tedy shodou okolností v roce, kdy vznikl Odalisque. „Nicméně uznáváme, že na východě Evropy tuto technologii neznalo a běžná byla až ve 30. letech 20. století, tedy po Kustodijevově smrti,“ svěsil hlavu obhájce žalované strany.
V komentáři k vynesenému rozsudku již zástupce Christie’s bohužel opět žvanil: „Vítáme závěr soudu, který potvrdil, že Christie’s je v celé věci nevinně. Nemůže mít možnosti a kapacity k tomu, abychom tak jako žalobce šest let studovali každý dražený obraz a prověřovali jeho autenticitu. Celý případ je pro nás překvapením a samozřejmě zklamáním.“ Tato slova ovšem ke klidu příštích dražebníků zrovna nepřispěla.
Faktu, že Christie’s nepozná padělaný obraz, se podivil i původní majitel, který již prostřednictvím Christie’s jednou tuto olejomalbu Odalisque získal – v roce 1989. Tehdy stála 19 000 liber. Když žádal o průkazní list autenticity, aukční síň mu prý ukázala dřevěné křeslo, které obdržela k obrazu a jež dle záznamů opravdu vlastnil Boris Michajlovič Kustodijev. Toto křeslo ovšem bylo prodáno samostatně v aukci starožitností. O pravosti olejomalby tento nejmenovaný dražebník nepochyboval celých šestnáct let, co dílo vlastnil. „Naopak jsem ho považoval za pravé, když před aukcí v roce 2005 odborníci odhadli prodejní cenu mezi 170 000 a 220 000 liber.“ Natalia Kurnikovová, ruská sběratelka umění, která s Vekselbergem prohrála až ve dvoučlenném finále aukčního souboje, označila výslednou sumu za naprosto nemorální. Úspěch byl přičítán i zdatnému licitátorovi, který při posledních přihazovacích kolech neopomněl zdůraznit, že obraz je vzácný už svou „uspěchaností“. „Kustodijev ho maloval s jediným motivem – za účelem co nejrychlejšího prodeje. Už byl totiž upoután na invalidní vozík, bez peněz a přitom potřeboval nakrmit hladovou rodinu v porevolučním Petrohradě. Svým způsobem tato malba není mistrovské dílo, ale právě to je jedinečné, že i Kustodijev má ve svém portfoliu tak výjimečný kus, který není mistrovským dílem.“
Vekselberg byl srozuměn s tím, že kupuje „zfušované“ dílo. Ale Kustodijevem. Ne jeho padělatelem.
Kdo je Vekselberg
Sběratel obrazů. Investiční majetek jednoho z nejbohatších Rusů (64. na světě) převyšuje 14 miliard USD / 250 miliard Kč. Jeho společnost Renova Group, jejímž je majitelem i zakladatelem, vydělává na prakticky na všem, co víceméně vynáší nezávisle na globální krizi – hliníku, ropě, energiích a telekomunikacích.
Kdo byl Kustodijev
Malíř. Člen skupiny Mir iskusstva žil na přelomu 19. a 20. století (1878–1927). Stačil poznat carské Rusko i začínající sovětský režim. Umělecky se navždy zapsal do historie svým podílem na slavnostní výzdobě petrohradské Ermitáže v roce 1918, kam dodal uznávaná díla Spiknutí proti bojarům na Staré Rusi, L. J. Bilibin, Jitro, Svátek na vesnici a F. I. Šaljapin. Olejomalbu Odalisque měl dokončit v roce 1919.
Takto vypadá expertní závěr ministerstva kultury Ruské federace, že je dílo v pořádku. Viktor Vekselberg si jej nechal zpracovat v dubnu 2005 k jinému obrazu od Kustodijeva, Obnažená. Právě na základě tohoto glejtu zamířil na listopadovou aukci Christie’s, která se mu stala osudnou.
