Proč je dobré zůstat v zaměstnání

- Reklama -5

„Jsem otrok,“ napsal mi čtenář-zaměstnanec, který je rok a půl po univerzitních studiích. „Myslel jsem, že budu výjimečný, jedinečný a jsem jen kolečko v soukolí.“

Také Vás zaměstnanecký poměr frustruje, považujete se za jednoho z mnoha, který může být lusknutím prstu vyměněn jako dílek ve stavebnici?

Tak, studený ručník na horkou hlavu a vyjasněme si pojmy.

Předně, otroctví u nás neexistuje. Otroci se nemohli kdykoli napít, jít na toaletu, natož přemýšlet o mzdě. Nicméně, ano, zaměstnání není příliš svobodný stav.

Nesmíte říci, co chcete.

Obléci se, jak chcete.

Přátelit se, s kým chcete.

A dělat, co chcete.

Někdo to vydrží pracovní dobu a pak má volno. Já dodávám: Šťastný člověk ve šťastné firmě. Kamarádku vyhodili za to, že se zamilovala do muže od konkurence. Dostala paragraf 53 – Ztrátu důvěry! Mohla totiž vyzradit podnikové tajemství.

Známý začal podnikat proto, že nepochopil, jak moc má vlastně pracovat. Měl být kreativní jen tak, aby nebyl kreativnější než nadřízený, a zároveň alespoň tak, aby ho nepropustil majitel. Přitom představa minimální kreativity u majitele byla výš než představa nejvyšší možné kreativity u přímého nadřízeného.

„Někteří nadřízení jsou placeni za to, aby říkali: Máte výborný nápad, ale uděláme to jinak.“ Larry Ellison

„Ve firmě slepých je jednooký generálním ředitelem.“ Jonas Ridderstrale

Mnoha zaměstnancům navíc dělá problém pochopit, že svou prací vytvoří objem peněz, který se dělí přibližně v poměru 20 : 80 tak, že 80 % zaměstnanec neuvidí.

Zaměstnanec musí přispět na plat svého nadřízeného, který nemá výrobní funkci, ale kontrolní. Sám zisk nevytváří. Navíc má svou asistentku, aparát. Zaměstnanec musí „zaplatit“ jeho stůl, telefon, služební auto, tak jako ho musí zaplatit sám sobě.

„Když dva jedou na koni, jeden vždy sedí vzadu.“ William Shakespeare

Musí přispět na zisk firmy a dividenda akcionářů. A hlavně musí nakrmit největšího žrouta – stát. Víte, proč zaměstnanci platí nejvyšší odvody? Protože mají nejmenší ekonomickou moc. Zvyknou si na všechno. Trpělivě platí nejlépe placené baviče – politiky. Někdo dokonce vystudoval vysokou školu, aby dnes bral zaměstnanecký plat. Z platu by si tedy měl zpětně pokrýt celá období studií, kdy nemohl vydělávat.

Spočítáte, kolik by mu ve výsledku zbylo?

„Místo toho, aby byli zaměstnanci seznamování s popisy práce, měli by seznámit zaměstnavatele s popisem své motivace.“ Jonas Ridderstrale

Kdyby měl člověk aspoň po pracovní době klid. Zamknul kancelář a v ní všechny problémy. Ale on si nosí práci domů, míjí rodinu, špatně spí, užívá antidepresiva.

Kdyby měl aspoň takový plat, aby využil placenou dovolenou a vycestoval tam, kam si přeje. Nebo aby alespoň bez půjček koupil vše, co jeho rodina potřebuje.

A když už nemá pořádný klid ani plat, kdyby aspoň mohl ovlivnit, kam firma s ním samotným směřuje. Říci v baru šéfovi, co si o něm myslí. I tam je to ruská roleta:

Dostanu panáka, nebo padáka?

„Jestliže se chováme k lidem podle toho, kdo jsou, nerostou. Jestliže se k nim chováme podle toho, jací by mohli být, pomáháme jim dosáhnout na jejich limity.“ J. W. Goethe

Musíte se třetinu dne stýkat s lidmi, které neovlivníte. Budiž.

Nedovolí Vám vyzdobit si pracovní prostředí, jak se Vám líbí. Budiž.

Potřebujete školení na to, jak si správně říci o plat, který si zasloužíte. Budiž. Ale pak zjistíte, že peníze vyřeší sotva peněžní problémy, ale ne další, které stresový zaměstnanecký poměr přináší.

„Veďte lidi k tomu, aby si vybrali bitvy tak velké, aby to mělo význam, a dost malé na to, aby je mohli vyhrát.“ Michael LeBoeuf

V podnikání rozhodujete o svém čase. O své práci. O hodnotách, které vytvoříte pro jiné. Nikdo Vás nevyhodí. Nejste rukojmí vlády a sami si rozhodujete, co se svými penězi uděláte (a v jaké zemi). Nikdo neovládá Vaše soukromí a myšlenky.

Vím, že řeknete: „Ale já nemohu tak lehce položit své zaměstnání! Neuživím se.“

Druhou větu nebudu komentovat, čísla jsou výše. A k první větě: Máte pravdu, ještě ho nepokládejte. Jak říká Richard Branson, zaměstnání je poslední stupeň školní docházky. Stav, kdy Vás jiní platí za to, že u nich sbíráte zkušenosti. Tak v klidu zkoumejte, objevujte, shromažďujte nápady. Nechávejte je uzrát a v mezidobí studujte příběhy těch, kdo časem sundali zaměstnanecké okovy. Je jich plný FC.

Jednou se to bude hodit.

Jo, a nezlobte se na kolegy ani nadřízené, jestli Vám šlapou po krku. Musejí. Jsou ve stejné cele. A co Vy víte, třeba s nimi už dlouho nebudete chtít být.

„Moje zkušenost zní: Když se ke všem zaměstnancům chováš paušálně, odcházejí. Nezapomeň, že každý z nich je unikát. Buď jde s Tebou tak jako nikdo jiný, nebo proti Tobě tak jako nikdo jiný.“ Marissa Mayer

Petr Casanova

- Reklama -