Pro zápis do Guinnessovy knihy rekordů je fajn mít nejvyšší televizní věž na světě. Japonci postavili Tokio Skytree (634 m), o 34 metrů vyšší než čínský Guanzhou. Nejvyšší budovou světa je stále 828 metrů vysoká Burj Khalífa v Dubaji. Nebyli by to ale Japonci, kdyby ze svého rekordu nechtěli vytěžit. Až to trochu nedomysleli…
Když přicházíme ke vchodu, prší a horní polovina věže vůbec není vidět – ztrácí se v mracích. Obří komplex, který budovali čtyři roky, není jen televizním vysílačem, ale i platformou pro množství restaurací, obchodů a kanceláří. Nyní jsou vyvěšeny inzeráty na komerční pronájem prostor, ale nikomu se moc do věže nechce. Není divu. Což o stabilitu, ta je prý báječná. Konstrukcí nemá hnout ani zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály. Je tu však jiný problém – japonská nátura.
Tento národ je po celém světě známý zálibou v turistickém ruchu. Japonci urputně na cestách fotografují všechno, co kolem sebe vidí, výlety absolvují doslova s okem v hledáčku fotoaparátu a následně až doma při prohlížení fotek zjišťují, kde vlastně všude byli. Jenom v první den projevilo zájem o průchod věží 200 000 japonských nadšenců, vpuštěna byla jen část. Roční „průtočnost“ turistů se přesto očekává kolem 32 milionů návštěvníků! Představte si, že by jednou budovou za rok prošly tři populace České republiky. O klidu v kanceláři se tedy asi nebude moci hovořit.
Věž, která stála v přepočtu 16 miliard Kč (to je pro srovnání o 20 procent méně než nový Jihozápadní úsek pražského okruhu, spojující plzeňskou dálnici D5 s brněnskou D1), má dvě přetížené vyhlídkové terasy – ve výšce 350 a 450 metrů. Ve věži je takový šrumec, že i na přivolání výtahu je rezervační formulář. Raději si ani nepředstavujeme ty fronty na záchodech… Provozovatel, společnost Tobu, vyzývá první nájemce k toleranci. Po čase se prý turistické šílení uklidní. No, do té doby to asi bude chtít nočník na pracovišti a padák na seskok z budovy domů.
