10 největších paradoxů, které musíme pochopit, abychom byli schopni budovat vztah

Můj kamarád, zámožný pětasedmdesátník, si pořídil o dvě generace mladší přítelkyni.

„Nebojíš se, že je s Tebou jen kvůli penězům?“ žertuji. A on mi odpověděl nádherným paradoxem:

„V to pevně doufám! Protože láska k člověku je pomíjivá, zato láska k penězům trvalá.“

Máloco v životě je tak paradoxní jako láska.

Nic nepřináší člověku tak extrémní pocity štěstí i neštěstí.

Nic nemá dál k romantice než každodenní budování vztahu.

Nic není tak komplikované, a přitom to pořád stojí za to.

Když jsem byl ještě mladé tele, nakažené romány, nerozuměl jsem paradoxům lásky. Chtěl jsem vše řešit hrdinně a okázale. Jednou, přepadlý z nevěry mé první přítelkyně, jsem chtěl skočit z mostu. Muž, který šel zrovna kolem, povídá: „Mladej, nikdy se nezabíjej kvůli ženě.“

– „Proč?“

– „Na Tvůj pohřeb si ještě přivede jiného muže.“

Dnes už jsem starý pes. Uvědomuji si největší paradoxy lásky, díky jejichž pochopení je možné budovat zdravý vztah. Jakých deset mám nejraději?

1. Zatímco čekáme na osudovou lásku, tou se může stát kdokoli, kdo s námi buduje

Osudová láska. Spřízněná duše. Soulmejt, jak říkají Britové. Někdo je schopen celý život stát u okna a vyhlížet dokonalého prince na bílém koni. Jiný v pohádky nevěří, vezme zavděk nedokonalým polotovarem a náhle zjistí, že onou spřízněnou duší se stává téměř jakýkoli milující partner, který je ochoten pracovat na vztahu s námi. Ano, silou lásky a oddanosti vznikají princové na bílém koni, tak jako se chybující lidé teprve zkušenostmi obrušují k větší bezchybnosti.

Pravá láska, to není konkrétní osoba. Pravá láska je vztah – dvou lidí, kteří chtějí vytvářet spolu a dennodenně kompromisy. Ano, nejúžasnější vztahy, tak jako všechny úspěchy v lidském životě, jsou o práci. V tomto případě párové práci. Úspěšný vztah totiž nepadá z nebe, ten se buduje.

2. Společné problémy utužují

Když nováček nebo mentálně nezralý jedinec čelí ve vztahu prvním problémům, má sklon vykřikovat: „To nemám zapotřebí, samotnému mi bylo lépe.“ Mohlo tak křičet už mimino, když jsme chtěli, aby se naučilo mluvit, chodit, plavat. Tak totiž člověk roste. A stejně roste vztah. Ano, vztah roste díky problémům, které se oba učí překonávat. Úspěch je totiž překonávání problémů.

Jestliže pacient po operaci není spokojen s nevzhlednými stehy, ano, může si je začerstva přetrhat – tak jako ještě mladou vazbu ve vztahu. Je to velmi snadné. Ale problém to nevyřeší, spíše zhorší.

I ve vztahu po vyřešených problémech zůstávají jizvy. Nicméně nejsou nic, za co bychom se měli stydět, co zakrývat. Jizvy jsou znamení, na která bychom měli být naopak pyšni. Připomínají nám totiž to, co jsme překonali.

Važme si všech společných problémů. Jsou prověrkou, do jaké míry dokážeme být (oba) silní.

3. Chyby si nevyčítejme, chybami se posouváme

Když se lidé přou, rozhovory jsou vždycky náročné. Méně chytří partneři se hádají, protože nedokážou pochopit základní premisu člověčenství – že jsme všichni odlišní. Vzhledem k jiným genům, výchově, životní cestě a zkušenostem, které jsme cestou nabrali, mnohdy nemůžeme druhého pochopit, jen přijmout jeho názor, právo na pravdu i právo na omyl. Náš pohled není lepší než jeho, a pokud se chceme smát jeho chybám, hrajeme si na mimozemšťany, kteří nemají nic společného s člověkem. Člověk chybuje. Tak poznáte člověka.

Vezměme si například komunikaci: Když se lidé přou, správná slova vždycky nepřicházejí lehce a napoprvé. Protože i my děláme chyby a chybami se učíme. I přesto ovšem komunikovat musíme. Nejvíce škod ve vztahu páchají slova, pocity a myšlenky, které zůstávají nevyřčeny. Někdy musí ven i to zlé, co v nás zahnívá. (Četli jste o Hromosvodech a Bouřkových mracích?)

Ano, ve vztahu to pak může hřmít, ale každý pár potřebuje komunikovat – už proto, aby si ověřil, že je vztah natolik silný, aby další přeháňku přežil.

Kdykoli máme cokoli na srdci, komunikujme. Nemysleme si, že když něco zatajíme, vztah bude o to snazší. Nebude. Protože my jsme součástí vztahu. A pokud nás něco tíží, zatěžuje to celý vztah.

2. stránka: Co má vztah společného s kánoí a proč ten, kdo ubližuje druhému, ubližuje i sám sobě?