O hodnotě podpory aneb 5 způsobů, jak být pro druhého nedocenitelný

- Reklama -5

spojené ruce

„Člověče, ptáš se mě na svou velikost? Změř se sám tím, co dokážeš dělat pro lidi, kteří pro tebe nemohou udělat zatím nic.“ Ovidius

Nezapomenu, jak jsem po dvou natáčecích dnech pro FC Academy potřeboval čerstvý vzduch. Sešel jsem k nábřeží a spatřil zvláštní obraz. Přes ulici, frekventovanou i večer, nemohl přejít pár. Ona, na invalidním vozíčku, byla skryta za nešťastně zaparkovanou avií, on, který ji tlačil, nemohl vjet na přechod, protože je projíždějící auta prostě neviděla.

Než jsem k nim došel, stáli tam bezmocně dlouhé minuty. Pak jsem vyslechl hovor, který mi utkvěl v paměti.

Asi tam byli už delší čas, protože se jí z beznaděje spustily slzy. Náhle zvolala: „Jsem takový kripl a Ty se mnou ztrácíš čas!“

S mužem to škublo jako úder elektrickým proudem. Sehnul se k ní a řekl: „Já ale tady nevidím žádného kripla. Vidím tady skvělého člověka, kterého miluji a vážím si ho právě za to, jak bojuje se životem.“

Pak se dlouze líbali. Provazy projíždějících aut jim přestaly vadit.

pár

Ten muž patří k lidem, kterým říkám malí velcí lidé. Malí proto, že okem je v davu přehlédneme. Jejich velikost totiž vnímáme srdcem.

Jsou to lidé, kteří zůstávají, i když celý svět odešel. Podporují nás a ženou kupředu, když nám okolí tahá za ruční brzdu. Obyčejné chvíle mění v neobyčejné a nešťastné ve šťastné – už jen tím, že nás drží.

Čtenáři mi občas píšou, proč se tolik věnuji budování vztahů. Je vůbec důležité starat se o druhé, když máme svých starostí dost? A jak vůbec řešit problémy za jiné, když jim nevidíme do hlav a srdce, nevíme, co je pro ně důležité. Jenže ono není nutné, abychom se do jejich starostí vžívali, natož vstupovali a řešili je. Mnohdy stačí jen druhého v takových chvílích vzít za ruku, aby věděl, že není sám – bez ohledu na to, jestli nám to v budoucnu vrátí, nebo ne.

Jakou cenu má vlastně skutečný přítel? Jakou skutečná podpora?

Toto je 5 námětů, proč takoví lidé a činy jsou spíše k nezaplacení:

u vlaku

1. k nezaplacení: extra postrčení, když ho potřebujeme

Mnoho smutku přinášejí nenaplněné sny. Zklamaná očekávání. Ztracené touhy.

Ale ještě více nás bolí, když sami sobě bráníme v tom, abychom šli za tím, co si přejeme.

Opravdový přítel je zvláštní bytost, která nás inspiruje k tomu, abychom se stávali tím, kým jsme vždycky být chtěli. Jen jsme nenalézali odvahu, možná jsme neměli správnou oporu nebo motivaci, překročit svůj stín, překonat strach. Ten, kdo nám pomáhá, nepotřebuje ruce. Jen laskavost, povzbuzení a pochvalu, aby nás z polovičatých kroků postrčil k činům uskutečněných plným srdcem.

2) Lhát druhému, když ho někdo zrazuje?

- Reklama -