7 znamení, že je na čase pohnout sebou

- Reklama -

Zavazuju si tkaničky a vybíhám před vilku. Tropický slejváček. Je šestá, moje hodina. Soused, ještě v pyžamu, se vyklání z terasy: „Zase běhat, I KDYŽ prší?“

Směju se: „Právě naopak. Jdu běhat, PROTOŽE prší.“

Mávám mu a sbíhám dolů na údolí, kapky mě bičují do očí, ale tohle miluji. Přebíjet svoje druhé Já, které řve: „Blázne, zůstaň ve vilce, přispi si.“ Takhle na mě řve každé ráno. Já předstírám, že už česky neumím, že mu nerozumím.

Dva roky jsem vstával do Snídaně s Novou ve 3:43. Nemusel jsem. Tu práci jsem přijal navíc, právě proto, že nerad vstávám brzy. Zajímalo mě, jestli to dám a zda to vydržím v kombinací s prací v denním zpravodajství (9–20 h). Jistěže jsem to vydržel. Člověk vydrží mnohem víc, než si myslí.

Denně nám proletí hlavou asi 60 000 myšlenek. Jaké, můžeme regulovat. Můžeme zařídit, aby většina byla těch, které mi říkají, CO mám udělat, nebo JAK to mám udělat. Tedy které jsou pozitivní a hlavně konstruktivní. Bývá jich víc, protože myšlenka NE nepotřebuje žádnou další sestru. Jedna výmluva, kterou se necháme udusat, abychom něco neudělali, stačí. U neúspěšných a neproduktivních lidí jedna negativní myšlenka přebije všechny pozitivní.

Člověk nemusí být za mřížemi, aby se stal vězněm. Lidé se nechají uvěznit svými předsudky, domněnkami, nevírami. Dokážou se svázat do kozelce i bez provazu a svěrací kazajky – stačí podlehnout myšlence něco neudělat.

Dlouho jsem si lámal hlavu, proč mají stále zapotřebí pracovat všichni miliardáři. Proč Petr Kellner a další budují nové firmy, navyšují své obraty, i když „to už nepotřebují“. Proč udělat krok navíc. Proč překonávat to, co by jiným už dávno stačilo. Proč být za blázna. – Píšu tečky místo otazníků, protože pro mě to nejsou otázky. Toto video je komerční (Blažek mi za to fakt nezaplatil a jeho obleky nenosím), ale ten postoj hezky vysvětluje.

Občas mi přátelé říkají: „Měli bychom také chodit běhat? Nebo bude lepší až po Vánocích, Velikonocích, na podzim…?“ Někdo ke svému růstu potřebuje důvod. Já spíše myslím, že si lidé potřebují uvědomit znamení, která jim naznačují, že by se měli hnout.

Je jich sedm. Kdy je ten nejvyšší čas?

1) Když nás až příliš často napadá, že nejsme dost dobří

Zkusme se už neomezovat myšlenkami o tom, co dokážeme nebo nedokážeme, co možné je a co není. Víra není myšlenka, ovládaná myslí. Víra je myšlenka, ovládající mysl.

Nikdy nebude lepší čas začít něco, v co nevěříme. Nikdy nebudeme připravenější nebo zkušenější, když si nové poznatky a zkušenosti nevpustíme do těla. Víra v sebe sama nespadne z nebe. Nekoupíme ji v Bille. Nenajdeme ji na ulici. Naše víra není nikde kolem. Je už v nás. Jen ji nepoužíváme. Je to jako kdybychom skákali po jedné noze, nadávali na svět, politiky, sousedy, že jim nestačíme. A přitom stačí, abychom tu druhou nohu také položili na zem a začali používat. Ne, všichni jsme přesně tak dobří, za jaké se považujeme.

Co kdybychom, jen dnes, uvěřili, že jsme dostateční – silní, odvážní, šikovní – na to, abychom udělali něco, čeho jsme se báli? Co kdybychom se dnešek rozhodli považovat za ideální den?

A pohnuli se…

2) Žijete opravdu život, který chcete žít?