Proč nedávat vizitky a dalších 6 způsobů, jak nebýt loser při jednání

- Reklama -

Jdete na jednání a chcete uspět?

Biflujete se, co znáte nebo umíte, chcete ohromit?

Víte, že více než na slova se mnohdy hledí na Vaše chování?

To o člověku prozradí více než naučená básnička. Nakonec žvanit můžeme hodiny, ale na to nemá nikdo čas. První dojem vzniká už během 7 sekund. Podle zbytečných chyb, které děláme, si nás lidé zařadí bez ohledu na to, co umíme či víme, a podle této škatulky s námi dále jednají. V zásadě platí: Buď jsme průměr, tedy nezajímaví (zajímaví stejně tisíce jiných), nebo zaujmeme.

Být průměr znamená dělat to, „co se normálně sluší“, tedy to, co dělá většina jiných. Chová-li se člověk průměrně, splývá s davem. Jak se tedy odlišit?

1. Nedávejte navštívenku

vizitka

Vlastně jsou to 2 doporučení:

1a) Nedávejte vizitky před jednáním. Neexistuje zbytečnější akt. Potřebuje snad druhá strana znát Vaše jméno? Nebo Vaši pozici? Nebo Váš telefon, když s Vámi právě teď usedá ke stolu? Co to jako má být?

1b) Nedávejte vizitky vůbec. Vizitky se dříve vyměňovaly po jednání – za předpokladu, že jedna ze stran byla s jednáním spokojena a chtěla si nechat na druhou osobu spojení. To mělo logiku v minulém století. Tehdy papírové kartičky se jménem a kontaktem vznikly a do minulého století také patří.

Dnes je třetí tisíciletí. Na jednání už nenosíme psací stroj (ale notebooky) ani telefonní sluchátka s drátem do zdi (ale chytré telefony). Není tedy nutné ničit lesy. Pokud si strany chtějí vyměnit kontakty, dělají to v souladu s dobou tak, že si spárují mobil a jedním klikem si pošlou elektronické vizitky se jménem, adresou, telefonním číslem, mailem i třeba proklikem na sociální sítě.

Kdo dává vizitku, vyjadřuje toto:

1) Rád dělám zbytečné věci, protože tu vizitku někam založíte, nebo zahodíte. Chci Vám přidělat práci, jak na mě později nenajít kontakt.

2) Myslím, že jste lenoch a v práci nic neděláte, tady máte zábavu – přeťukávejte si jako pralidé údaje z papíru do mobilu nebo mailu, kde je potřebujete mít.

V dnešní době Bluetooth připojení a internetu jsou vizitky přežité. I kdybyste bluetoothovat neuměli, je efektivnější:

– zeptat se na mailovou adresu

– ihned ji vyťukat v telefonu

– odeslat na ni intro mail s Vaším elektronickým podpisem a všemi potřebnými údaji

a dvě osoby jsou propojeny.

Dnes opravdu málokdo přehrabuje stoh papírků, aby našel ten správný, když může ve svém elektronickém zařízení použít službu HLEDAT.

2. Nepokládejte zbytečné otázky

věřit

Upřímně, jaká je Vaše první otázka, když si s protistranou podáte ruku a představíte se?

Hlavně mi neříkejte, že „Jak se máte?“ „Jak se daří?“ „Co děti, nezlobí?“ „Co firma, prosperuje?“

Definujme si pojem „zbytečná otázka“: Zbytečná otázka je otázka, která je zbytečná.

Važme si času svého i času druhé osoby a ukažme, že dokážeme jít k věci. Mnohem duchaplnější je zeptat se „Co očekáváte, že si odnesete z našeho setkání?“ nebo „Co si myslíte o návrhu, který jsem Vám zaslal?“ nebo ideálně „Co mohu udělat pro to, abych Vám pomohl?“

Lidé si pamatují zajímavé konverzace. To je konverzace, při které sami vyniknou. Nejlepší dojem zanechávají lidé, kteří nechají druhého mluvit co nejdříve a co nejvíce. Samozřejmě předpokladem k tomu je umět položit otázku a umět naslouchat odpovědi. Čím více necháte druhou osobu mluvit, tím lepším konverzačním partnerem v její mysli budete. Nakonec, ne nadarmo máme dvě uši a jen jedna ústa. Konverzujme tedy v tomto poměru – 2 : 1.

3) Co má společného jednající osoba a sportovec?