5 pokladů, které máme v sobě a kdykoli nám pomohou z nejhoršího

- Reklama -

rituál

Viděl jsem mnoho lidí na naprostém dně. Zoufalé, rezignované, nešťastné.

Nevěřil jsem, že by se bez cizí pomoci mohli zvednout. Ach, jak jsem se mýlil!

Za čas jsem je potkal znovu. Proměněné. Sálal z nich úspěch, zadostiučinění, euforie.

V mezidobí nenašli nic, co by předtím neměli. Měli to, ale nevyužívali. Neobjevili to v trezoru, nepůjčili jim to známí. I kdyby se dívali do zrcadla, neviděli by to, ačkoli by jim vnitřní hlas říkal „přihořívá“. To, co dokáže změnit náš život, totiž není vidět. Mnohdy ani nevíme, že to v sobě máme. Můžeme být talent, ze skvělé rodiny, dědit miliony, a přesto si se životem nemusíme vědět rady. Protože to, co nás dělá úspěšnými, v nás pouze dříme a čeká na probuzení.

Je to několik rysů, které zocelují charakter a odlišují úspěšné od neúspěšných. Tyto rysy přímo ovlivňují to, jak přemýšlíme, jak se chováme, jak se cítíme, o čem jsme přesvědčeni a hlavně jak konáme. Mají jednu nevýhodu: jsou prchavé. Mohou se rychle vytratit jako pára nad hrncem. Neznamená to, že jsme slabí nebo nedostateční, když je musíme denně oživovat, protože účinkují jen krátce. Sprchování je stejné jako motivace. Také netrvá dlouho. A přesto se potřebujeme sprchovat každý den.

Pečujme, prosím, o těchto 5 rysů. S nimi se nikdy nebudeme cítit zoufale, rezignovaně, nešťastně. A jestli se budeme dotýkat dna, pak jen proto, abychom se měli od čeho odrazit.

odvaha

„Odvaha je odolnost proti strachu, zvládání strachu, ne absence strachu.“ Mark Twain

Strach je zloděj štěstí. Sourozenec rezignace. Aniž jsme ho zvali, vplíží se pod zavřenými dveřmi a vykrádá nám odhodlání a schopnost vydržet až do konce.

Odvaha je protisíla. Staví se strachu, zpochybňuje jej, tak jako strach zpochybňuje ji. Bývají to krásné souboje, plné napětí a adrenalinu, a jejich režisérem jsme my sami. My rozhodujeme, zda strach vítězí, když se dáme zatlačit. Nebo zda přestane úplně účinkovat, když činíme kroky vpřed – tehdy je strach ochromen, v šachu.

Odvaha nám umožňuje překročit hranice zóny pohodlí. Přiblížit se lidem a situacím, jaké ještě neznáme, zkoušet život z nových úhlů a přijímat bolest, která je nevyhnutelnou součástí změn. Bez odvahy je životní štěstí jen iluze, dočasný přelud, který se rozplývá při první větší výzvě. Protože my se před tou výzvou skloníme a zastavíme.

trpělivost

„Co je obtížné, zdolávám trpělivostí.“ Quintus Horatius Flaccus

Trpělivost je vyčkávání. Nikoli pasivní čekání – to je lenost. Trpělivost znamená pokračovat v chůzi, i když je těžší a pomalejší.

Netrpělivost je plašan. Je schopna vyhnat štěstí z naší blízkosti, jen se objeví. Připomíná myslivce, která pálí do kukuřičného pole v domnění, že je to divočák, a když vzhlédne od hlavně, s hrůzou zjistí, že kuli do zadku dostal soused. Buďme trpělivější, nechvátejme se závěry.

Nejlépe trpělivosti učí surfování. Ať máme jakékoli představy o své síle a šikovnosti, na vlně se nikdy neudržíme dlouho, dokud se nenaučíme chápat přírodu, splývat s ní, naopak zvolňovat a vychutnávat si, kam nás na prkně zanese.

Trpělivost není o trnutí. Je o užívání si, vychutnávání. Netrpělivost bývá často podrážděnost, kterou cítíme při ztrátě kontroly. Trpělivost je o pochopení, že život je jako potůček. Stále bublá a zurčí neustále se měnícími proudy a nikdy není stejný. Nelze ho předvídat, nelze ho kontrolovat. Čím více se ho snažíme znásilňovat a manipulovat, tedy čím netrpělivější jsme, tím frustrovanější jsme z neúčinnosti všeho úsilí, které vynakládáme.

Kdykoli tedy zhoustne život, zpomalme, dýchejme, relaxujme. Naučme se přijímat, že nejistotu a nepředvídatelnost. Nechme život, ať nám ukáže, co se má stát. Buďme v té chvíli jako v divadle, vždyť je mnohem úchvatnější, když se můžeme s velkorysým úsměvem dívat, čím se nám život rozhodl zase zatopit.

3) Poklad, který vyniká malým „chemickým pokusem“