7 omylů ve výchově, kterých by se rodiče neměli dopouštět

Měl jsem úsměvné dětství.

Chodili jsme do průvodů, na tělocviku všichni červené trenýrky a bílé tílko, v lavici ruce spořádaně za zády. Projít znamenalo být v normě, nevybočovat. Posmívali jsme se šprtům i outsiderům. Obstát v partě znamenalo nebýt jiný než prostřední. Vyrostli jsme a zdatně pokračujeme – pohrdáme úspěšnými i bezdomovci. Vzájemně se hlídáme, aby někdo nevynikl, jeden druhému pro jistotu přejeme neúspěch a ideálně bychom si snad přáli, kdyby se v této zemi nedařilo nikomu. Jaký prospěch bychom z toho měli sami, nechápu.

Škole to nevyčítám. Školství pomáhá vychovávat zaměstnance, požehnání pro státní kasu. Akorát se zapomnělo, že když stát přestane zaměstnávat, budou pro zaměstnávání potřeba zaměstnavatelé. Tedy podnikatelé. Lidé, kteří se nebojí vybočit. Kteří nás zaměstnají, i když jsme se jim posmívali.

Ocitli jsme se v opravdu bláznivém svět…

Pokračování článku je k dispozici pouze členům Klubu FC

Předplatit od
0,55 Kč za den

Máte již zakoupeno členství v Klubu FC?
Přihlaste se